Lukáš 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.
Just at that time some people had come to tell Jesus about the Galileans, whose blood Pilate had mingled with the blood of their sacrifices.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli?
“Do you suppose,” replied Jesus, “that, because these Galileans have suffered in this way, they were worse sinners than any other Galileans?
3 Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
No, I tell you; but, unless you repent, you will all perish as they did.
4 Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě?
Or those eighteen men at Siloam on whom the tower fell, killing them all, do you suppose that they were worse offenders than any other inhabitants of Jerusalem?
5 Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
No, I tell you; but, unless you repent, you will all perish in the same manner.”
6 Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
And Jesus told them this parable — “A man, who had a fig tree growing in his vineyard, came to look for fruit on it, but could not find any.
7 I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?
So he said to his gardener ‘Three years now I have come to look for fruit on this fig tree, without finding any! Cut it down. Why should it rob the soil?’
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
‘Leave it this one year more, Sir,’ the man answered, ‘till I have dug round it and manured it.
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
Then, if it bears in future, well and good; but if not, you can have it cut down.’”
10 Učil pak v jedné škole v sobotu.
Jesus was teaching on a Sabbath in one of the Synagogues,
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.
and he saw before him a woman who for eighteen years had suffered from weakness owing to her having an evil spirit in her. She was bent double, and was wholly unable to raise herself.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
When Jesus saw her, he called her to him, and said: “Woman, you are released from your weakness.”
13 I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.
He placed his hands on her, and she was instantly made straight, and began to praise God.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
But the President of the Synagogue, indignant that Jesus had worked the cure on the Sabbath, interposed and said to the people: “There are six days on which work ought to be done; come to be cured on one of those, and not on the Sabbath.”
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?
“You hypocrites!” the Master answered him. “Does not every one of you let his ox or his ass loose from its manger, and take it out to drink, on the Sabbath?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?
But this woman, a daughter of Abraham, who has been kept in bondage by Satan for now eighteen years, ought not she to have been released from her bondage on the Sabbath?”
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
As he said this, his opponents all felt ashamed; but all the people rejoiced to see all the wonderful things that he was doing.
18 I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám?
So Jesus said: “What is the Kingdom of God like? and to what can I liken it?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
It is like a mustard-seed which a man took and put in his garden. The seed grew and became a tree, and ‘the wild birds roosted in its branches.’”
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
And again Jesus said: “To what can I liken the Kingdom of God?
21 Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
It is like some yeast which a woman took and covered in three pecks of flour, until the whole had risen.”
22 I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma.
Jesus went through towns and villages, teaching as he went, and making his way towards Jerusalem.
23 I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti mají? On pak řekl jim:
“Master,” some one asked, “are there but few in the path of Salvation?” And Jesus answered:
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám, ) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.
“Strive to go in by the small door. Many, I tell you, will seek to go in, but they will not be able,
25 Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
when once the master of the house has got up and shut the door, while you begin to say, as you stand outside and knock, ‘Sir, open the door for us.’ His answer will be — ‘I do not know where you come from.’
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učíval.
Then you will begin to say ‘We have eaten and drunk in your presence, and you have taught in our streets,’ and his reply will be —
27 I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
‘I do not know where you come from. Leave my presence, all you who are living in wickedness.’
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
There, there will be weeping and grinding of teeth, when you see Abraham, Isaac, and Jacob, and all the Prophets, in the Kingdom of God, while you yourselves are being driven outside.
29 I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
People will come from East and West, and from North and South, and take their places at the banquet in the Kingdom of God.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
there are some who are last now who will then be first, and some who are first now who will then be last!”
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati.
Just then some Pharisees came up to Jesus and said: “Go away and leave this place, for Herod wants to kill you.”
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
But Jesus answered: “Go and say to that fox ‘Look you, I am driving out demons and shall be completing cures to-day and to-morrow, and on the third day I shall have done.’
33 Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze proroku zahynouti kromě Jeruzaléma.
But to-day and to-morrow and the day after I must go on my way, because it cannot be that a Prophet should meet his end outside Jerusalem.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste.
Jerusalem! Jerusalem! she who slays the Prophets and stones the messengers sent to her — Oh, how often have I wished to gather your children round me, as a hen takes her brood under her wings, and you would not come!
35 Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.
Verily your House is left to you desolate! and never, I tell you, shall you see me, until you say — ‘Blessed is He who comes in the name of the Lord.’”
