Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
Det er alt mange som hev teke seg til å setja upp ei fråsegn um dei hendingarne som hev gjenge fyre seg hjå oss,
2 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
so som dei hev bore det fram dei som frå fyrsten var augvitne og ærendsveinar åt ordet.
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
Difor hev eg og sett meg fyre at eg vilde granska alt vel frå grunnen og so skriva det upp åt deg, gjævaste Teofilus - stykke for stykke, soleis som det heng saman,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
so du kann sjå kor truverdig ho er den soga som du hev høyrt.
5 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
I den tidi då Herodes var konge i Jødeland, var det ein prest som heitte Zakarja; han høyrde til det prestelaget som hev namn etter Abia. Kona hans var ætta frå Aron, og heitte Elisabet.
6 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
Båe var dei rettferdige for Gud; dei fylgde alle Herrens bod og fyresegner, og ingen kunde finna noko å lasta deim for.
7 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
Men dei hadde ikkje born; for Elisabet var’kje barnkjømd, og dei var båe fram i åri.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
So var det ein dag Zakarja gjorde prestetenesta for Gud; for turen var komen til hans lag,
9 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
og då dei drog strå, som visi er millom prestarne, fall det på honom å ganga inn i Herrens tempel og bera fram røykofferet,
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
med heile folkemengdi stod utanfor og bad i røykoffertimen.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
Då fekk han med ein gong sjå ein Herrens engel, som stod på høgre sida åt røykofferaltaret.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Då Zakarja såg engelen, stokk han, og det kom ein otte yver honom.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Men engelen sagde til honom: «Ver ikkje rædd, Zakarja! Gud hev høyrt bøni di; du og Elisabet, kona di, skal få ein son, og du skal kalla honom Johannes.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
Då vert du både glad og fegen, og mange skal gleda seg av di han er fødd.
15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
For han skal vera stor i Herrens augo; han skal ikkje drikka vin eller sterke drykkjer, og alt ifrå morsliv skal han fyllast av den Heilage Ande.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
Mange av Israels-sønerne skal han venda um til Herren, deira Gud,
17 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
og sjølv skal han ganga fyre honom i Elias ånd og kraft, og venda hjarto åt federne um til borni, og dei ulyduge til den hug som bur i rettferdige menner, so han kann vinna Herren eit vel fyrebutt folk.»
18 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
«Korleis kann eg vita um dette er sant?» sagde Zakarja til engelen; «eg er då ein gamall mann, og kona mi er og fram i åri.»
19 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Då svara engelen: «Eg er Gabriel, som stend for Guds åsyn. Eg er send hit og skal tala med deg og bera dette gledebodet til deg.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
Og no skal du ljota tegja, og ikkje kunna tala, alt til den dagen dette hender, for di du ikkje trudde meg; men det eg hev sagt, skal sannast når tidi er komi.»
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Medan stod folket og venta på Zakarja, og undra seg yver at han drygde so lenge i templet.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Men då han kom ut, og ikkje kunde tala med deim, skyna dei at han hadde set ei syn i templet; sjølv nikka han og gjorde teikn til deim, men var og vart mållaus,
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
og då tidi for tempeltenesta hans var ute, for han heim att.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
Eit bil etter hende det at Elisabet, kona hans, vart med barn. Då heldt ho seg heime i fem månader, og sagde:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
«Soleis hev Herren laga det for meg då tidi var komi at han i nåde vilde taka burt skammi mi millom folk.»
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
Då det leid på sette månaden, vart engelen Gabriel send frå Gud til ein by i Galilæa som dei kallar Nasaret,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
åt ei møy som var trulova med ein mann som heitte Josef, av Davids-ætti, og møyi heitte Maria.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Då engelen kom inn til henne, sagde han: «Guds fred, du som hev fenge slik nåde! Herren er med deg! Velsigna er du millom kvinnor!»
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Ved desse ordi stokk ho, og tenkte med seg: «Kva er dette for ei helsing?»
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Men engelen sagde til henne: «Ver ikkje rædd, Maria! Du hev funne nåde hjå Gud!
31 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Du skal verta med barn og få ein son, og kalla honom Jesus.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
Han skal vera stor og kallast son åt den Høgste, og Herren Gud skal gjeva honom kongsstolen åt David, ættfaren hans;
han skal vera konge yver Jakobs-ætti i all æva, og det skal ikkje vera ende på kongedømet hans.» (aiōn g165)
34 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
«Korleis skal det ganga til, når eg ikkje hev mann?» sagde Maria.
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
«Den Heilage Ande skal koma yver deg, og krafti åt Den Høgste skal skyggja yver deg, » svara engelen; «difor skal og det heilage som vert født, kallast Guds Son.
36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
Og høyr: Elisabet, som er skyld deg, skal og hava ein son på sine gamle dagar; dei sagde ho var ikkje barnkjømd, men no er ho alt i sette månaden;
37 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
for ingen ting er umogeleg for Gud.»
38 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
Då sagde Maria: «Her stend eg - eg er Herrens tenestkvinna! Lat det ganga meg som du hev sagt!» So for engelen burt att.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Straks etter tok Maria av stad, og for so fort ho kunde upp i fjellbygderne, til ein by i Judaland;
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
der gjekk ho inn i huset åt Zakarja og helsa på Elisabet.
41 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
Då hende det at med same Elisabet høyrde helsingi hennar Maria, hoppa fostret i livet hennar; og ho vart fyllt av den Heilage Ande,
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
og kvad med høg røyst: «Velsigna vere du i kvendeflokk, velsigna det du under beltet ber!
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Kvi skal det timast meg so store ting at mor åt Herren min kjem hit til meg?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
For då di helsing nådde øyra mitt, då hoppa fostret i mitt liv av frygd.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
Ja, sæl er ho som leit på Herrens ord, at det han hadde lova, laut gå fram!»
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Og Maria svara: «Mi sjæl høglovar Herren,
47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
mitt hjarta gleder seg i Gud, min frelsar!
48 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Han tenkte på si ringe tenestkvinna! For ifrå denne stund skal alle ætter kalla meg for sæl.
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
Stort er det han for meg hev gjort den Megtige, og heilagt er hans namn;
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
frå ætt til ætt hans miskunn når mot deim som ottast honom.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Velduge verk so gjer hans sterke arm; storlåtne spreider han for ver og vind med deira høgferds-hug;
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
han støyter hovdingar frå høgsæte og lyfter låge upp;
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Hungrige mettar han med gode gåvor, og rikingar rek han tomhendte burt.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Han sytte vel for Israel, sin svein; til evig tid han minnast vil -
So var hans ord til federn’ våre - si miskunn mot Abraham og hans ætt.» (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
Maria vart verande hjå henne um lag tri månader; sidan for ho heim att.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
So kom tidi at Elisabet skulde eiga barn, og ho åtte ein son.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Og då grannarne og skyldfolket høyrde kor stor ein nåde Herren hadde vist henne, vart dei glade og ynskte henne til lukka.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Åtte dagar etter kom dei og skulde umskjera guten; men då dei vilde kalla honom Zakarja etter faren,
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
tok mor hans til ords og sagde: «Nei, han skal heita Johannes!»
61 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
«Det er ingen i ætti som heiter so, » svara dei,
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
og dei gjorde teikn til faren, kva han vilde guten skulde kallast.
63 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
Då bad han um ei tavla og skreiv: «Johannes er namnet hans!» Alle undra seg;
64 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
men i det same fekk han att mål og mæle, og han tala og prisa Gud.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
Då kom der ein otte på alle dei som budde der ikring; i heile Judaheidi vart alt dette mykje umtala,
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
og kvar den som høyrde det, tok det til minnes og sagde: «Kva tru den guten er etla til?» For Herren heldt si hand yver honom.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
Men Zakarja, far hans, vart fyllt av den Heilage Ande, og han tala profetord og kvad:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
«Velsigna vere Herren, Israels eigen Gud! Til lyden sin han lydde, og løyste deim or band;
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
ei frelsarmagt vekt’ han oss upp, ei veldug, uti Davids ætt, som var hans trugne svein -
Som han frå fordom gjenom Heilag profetmunn sagde: (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
Frå fiendarne frelsa, frå kvar ei hatarhand!
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
Han vil federn’ våre vel, og kom i hug den heilage og støde pakti si,
73 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
den eid han hadde svore vår ættfar, Abraham.
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
Han vilde ut oss fria or fiendsmagt og fiendsvald, so me han utan rædsl’ og rygd,
75 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
i rettferd og med heilag hug kann tena all vår tid.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
Du og, min son, skal kallast Allhøge Guds profet, skal fyre Herren fara, og rydja vel hans veg,
77 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
og læra lyden hans å sjå frelsa, dei finna skal når han all deira synd forlet.
78 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
For miskunnsam av hjarta er han, vår gode Gud, ei stjerna let han skina for oss frå himmelhøgd,
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
Lysa for deim som sit i myrkr og daudsens skodd, og styra inn på velferds-veg vår fot.»
80 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Og guten voks og vart sterk i åndi; han heldt seg i øydemarkerne til tidi kom då han skulde førast fram for Israel.
