Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
ʻE Sihova, ke ke manatu ki he meʻa kuo hoko kiate kimautolu: tokanga pea ke ʻafio ki homau taukae.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Kuo liliu homau tofiʻa ki he kau muli, ʻa homau ngaahi fale ki he ʻāuhē.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Ko e kau faʻē mate mo tamai mate ʻakimautolu, ko ʻemau ngaahi faʻē kuo hangē kuo mate ʻa honau ngaahi husepāniti.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Kuo mau inu vai ʻi he totongi paʻanga, ko ʻemau fefie ʻoku fakatau kiate kimautolu.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
ʻOku māʻulalo ʻa homau kia ki he fakatanga: ʻoku mau ngāue pea ʻoku ʻikai ha mālōlō.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Kuo mau fekuku nima mo e kau ʻIsipite, pea mo e kau ʻAsilia, ke mau mākona ʻi he mā.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Naʻe fai angahala ʻa ʻemau ngaahi tamai, pea ʻoku ʻikai, pea kuo mau fua ʻenau ngaahi hia.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Kuo pule ʻae kau tamaioʻeiki kiate kimautolu, ʻoku ʻikai ha niʻihi ʻoku fakahaofi ʻakimautolu mei honau nima.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Naʻa mau maʻu meʻakai ʻi he tuʻutāmaki ʻo ʻemau moʻui, koeʻuhi ko e heletā ʻi he toafa.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Naʻe ʻuliʻuli ʻa homau kili ʻo hangē ko e ngotoʻumu, ko e meʻa ʻi he honge fakamanavahē.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Naʻa nau tohotoho ʻae kau fefine ʻi Saione, ʻae kau tāupoʻou ʻi he ngaahi kolo ʻo Siuta.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
ʻOku tautau ʻae ngaahi houʻeiki mei honau nima, naʻe ʻikai ke fakaʻapaʻapaʻi ʻae mata ʻoe kau mātuʻa.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Naʻa nau ʻave ʻae kau talavou ke momosi, pea naʻe tō hifo ʻae tamaiki ʻi he lalo ʻakau.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Kuo ʻosi ʻae kau mātuʻa mei he matapā, ʻae kau talavou mei he fasi hiva.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Kuo ʻosi ʻae fiefia ʻa homau loto; kuo liliu ʻa ʻemau meʻe ko e mamahi.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Kuo tō ʻae tatā fakatuʻi mei homau ʻulu. ʻOiauē ʻakimautolu! He kuo mau fai angahala.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Koeʻuhi ko e meʻa ni ʻoku vaivai homau loto; koeʻuhi ko e ngaahi meʻa ni ʻoku nenefu homau mata.
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Koeʻuhi ko e moʻunga ʻo Saione, ʻaia ʻoku lala pē, ʻoku ʻaʻeva ai ʻae fanga fokisi.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
ʻE Sihova, ʻoku ke ʻafioʻi ʻo taʻengata, ko ho ʻafioʻanga ʻoku mei he toʻutangata ki he toʻutangata.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Ko e hā ʻoku ke fakangaloʻi ʻakimautolu ʻo taʻengata, pea mahuʻi meiate kimautolu ʻo fuoloa?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Fakatafokiʻi ʻakimautolu kiate koe, ʻE Sihova, pea te mau liliu moʻoni; fakafoʻou homau ngaahi ʻaho ʻo hangē ko ia ʻi muʻa.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Ka kuo ke mātuʻaki liʻaki ʻakimautolu; ʻoku ke houhau ʻaupito kiate kimautolu.
