Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Опомени се, Господе, шта нас задеси; погледај и види срамоту нашу.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Наследство наше привали се туђинцима, домови наши иностранцима.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Постасмо сироте, без оца, матере наше као удовице.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Своју воду пијемо за новце, своја дрва купујемо.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
На врату нам је јарам, и гоне нас; уморени немамо одмора.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Пружамо руку к Мисирцима и Асирцима, да се наситимо хлеба.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Оци наши згрешише, и нема их, а ми носимо безакоња њихова.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Робови нам господаре, нема никога да избави из руку њихових.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Са страхом за живот свој од мача у пустињи доносимо себи хлеб.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Кожа нам поцрне као пећ од љуте глади.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Срамоте жене на Сиону и девојке по градовима Јудиним.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Кнезове вешају својим рукама, не поштују лице старачко.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Младиће узимају под жрвње, и деца падају под дрвима.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Стараца нема више на вратима, ни младића на певању.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Неста радости срцу нашем, игра наша претвори се у жалост.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Паде венац с главе наше; тешко нама, што згрешисмо!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Стога је срце наше жалосно, стога очи наше потамнеше,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Са горе Сиона, што опусте, и лисице иду по њој.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Ти, Господе, остајеш довека, престо Твој од колена до колена.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Зашто хоћеш да нас заборавиш довека, да нас оставиш задуго?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Обрати нас, Господе, к себи, и обратићемо се; понови дане наше како беху пре.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Јер еда ли ћеш нас сасвим одбацити и гневити се на нас веома?
