Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
[Recordare, Domine, quid acciderit nobis; intuere et respice opprobrium nostrum.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Hæreditas nostra versa est ad alienos, domus nostræ ad extraneos.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Aquam nostram pecunia bibimus; ligna nostra pretio comparavimus.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Ægypto dedimus manum et Assyriis, ut saturaremur pane.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Patres nostri peccaverunt, et non sunt: et nos iniquitates eorum portavimus.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Servi dominati sunt nostri: non fuit qui redimeret de manu eorum.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Pellis nostra quasi clibanus exusta est, a facie tempestatum famis.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Juda.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Principes manu suspensi sunt; facies senum non erubuerunt.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Adolescentibus impudice abusi sunt, et pueri in ligno corruerunt.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Senes defecerunt de portis, juvenes de choro psallentium.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Defecit gaudium cordis nostri; versus est in luctum chorus noster.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Cecidit corona capitis nostri: væ nobis, quia peccavimus!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Propterea mœstum factum est cor nostrum; ideo contenebrati sunt oculi nostri,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
propter montem Sion quia disperiit; vulpes ambulaverunt in eo.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Tu autem, Domine, in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Quare in perpetuum oblivisceris nostri, derelinques nos in longitudine dierum?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Converte nos, Domine, ad te, et convertemur; innova dies nostros, sicut a principio.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Sed projiciens repulisti nos: iratus es contra nos vehementer.]
