Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Sonje, O SENYÈ, sa ki te rive nou an. Gade pou wè repwòch nou.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Eritaj nou te bay kon don a etranje yo, kay nou yo a moun nou pa konnen.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Nou te devni òfelen san papa. Manman nou yo tankou vèv.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Nou oblije achte dlo pou nou bwè. Bwa nou se pou vann, yo vann nou li.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Sila k ap kouri dèyè nou yo rive sou kou nou. Nou vin bouke nèt. Nanpwen repo pou nou.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Nou te vin soumèt devan Egypte ak Assyrie pou nou jwenn ase pen.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Papa zansèt nou yo te peche, men yo pa la ankò; se nou menm ki te pote inikite pa yo.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Se esklav yo k ap domine sou nou; nanpwen moun ki pou delivre nou nan men yo.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Nou riske lavi nou pou jwenn pen akoz nepe nan dezè a.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Po nou vin kwit tankou yon fou, akoz gwo chalè grangou a.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Yo te ravaje tout fanm Sion yo; vyèj lavil a Juda yo.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Prens yo te pann pa men yo; ansyen yo te vin pa respekte.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Jennonm yo te fòse travay devan moulen an e timoun yo te kilbite anba gwo chaj bwa yo.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Ansyen yo ale kite pòtay la; jennonm yo ale kite mizik yo.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Jwa nan kè nou vin sispann; danse vin ranplase pa fè dèy.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Kouwòn nan soti sou tèt nou; malè a nou menm, paske nou te peche!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Akoz sa, kè nou febli; akoz bagay sa yo, zye nou pa wè klè.
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Akoz Mòn Sion ki kouche dezole nèt, rena yo fè patwouj ladann.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Ou menm, O SENYÈ, Ou renye jis pou tout tan; twòn Ou se de jenerasyon an jenerasyon.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Poukisa Ou bliye nou jis pou tout tan? Poukisa Ou abandone nou jis rive tout tan sa a?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Restore nou a Ou menm O SENYÈ, pou nou ka vin restore. Fè jou nou yo vin jan yo te ye nan tan pase yo.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Men Ou deja fin rejte nou nèt. Ou rete byen fache nèt ak nou.
