Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Gedenke, Jahwe, was uns widerfahren; schau her und sieh unsere Schmach!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Unser Erbbesitz ist Fremden zugefallen, unsere Häuser Ausländern.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Wir sind Waisen geworden, vaterlos, unsere Mütter zu Witwen.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Unser Wasser trinken wir um Geld, unser Holz bekommen wir nur gegen Zahlung.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Unsere Verfolger sitzen uns auf dem Nacken; sind wir ermattet, gönnt man uns keine Ruhe.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Ägypten reichten wir die Hand, Assur, um satt zu werden.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
unsere Väter fehlten; sie sind nicht mehr, und wir tragen ihre Verschuldungen.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Knechte herrschen über uns; niemand entreißt uns ihrer Hand.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Mit Gefahr unseres Lebens holen wir unser Brot voller Angst vor dem Schwert und der Pest.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Unsere Haut ist geschwärzt wie ein Ofen, von den Gluten des Hungers.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Frauen in Zion haben sie geschändet, Jungfrauen in den Städten Judas.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Fürsten wurden durch ihre Hand gehenkt, der Vornehmen Ansehn für nichts geachtet.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Jünglinge nahmen sie zum Mahlen, und Knaben strauchelten unter der Last von Holz.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Verschwunden sind die Greise am Thor, das Saitenspiel der Jünglinge.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Geschwunden ist unseres Herzens Freude; in Klage ist unser Reigen verwandelt.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Die Krone ist uns vom Haupte gefallen: wehe uns, daß wir gesündigt haben!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Darüber ist unser Herz siech geworden, darob unsere Augen trübe,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
über den Zionsberg, der verwüstet ist, auf dem sich Füchse tummeln.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Du, Jahwe, thronst auf ewig, dein Stuhl steht von Geschlecht zu Geschlecht.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Warum willst du uns für immer vergessen, uns lebenslang verlassen?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Bekehre uns zu dir, Jahwe, so kehren wir um; erneuere unsere Tage, wie vor Alters!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Oder hast du uns ganz verworfen, bist überaus auf uns erzürnt?
