Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Ko au ko e tangata kuo mamata ki he mamahi ʻi he meʻa tā ʻa hono houhau.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Kuo ne tataki au mo ʻomi au ki he poʻuli, kae ʻikai ki he maama.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Ko e moʻoni kuo ne liliu kiate au, ʻoku ne liliu hono nima kiate au ʻi he ʻaho kotoa.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Ko hoku kili mo hoku kakano kuo ne ngaohi ke motuʻa; kuo ne fesiʻi hoku ngaahi hui.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Kuo ne langaʻi meʻa kiate au, pea kuo ne takatakai au ʻaki ʻae kona mo e mamahi.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Kuo ne fokotuʻu au ʻi he ngaahi potu fakapoʻuli, ʻo hangē ko kinautolu naʻe pekia ʻi muʻa.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Kuo ne ʻāʻi takatakai au pea ʻoku ʻikai te u faʻa hao kituʻa: kuo ne fakamamafa ʻa ʻeku haʻi ukamea.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
ʻO kau ka tangi foki mo kalanga, ʻoku ne taʻetokangaʻi ʻeku kole.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Kuo ne ʻāʻi hoku ngaahi hala ʻaki ʻae ngaahi maka kuo tā, kuo ne fakapikoʻi hoku ngaahi hala.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Naʻa ne hangē ha pea ʻoku toitoi kiate au, pea hangē ha laione ʻi he ngaahi potu lilo.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Kuo ne mimioʻi hoku ngaahi ʻaluʻanga, pea kuo ne haehae au fakaikiiki: kuo ne ngaohi au ke lala pe.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Kuo ne teke ʻa ʻene kaufana, pea kuo ne fokotuʻu au ko e fakaʻilonga ki he ngahau.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Kuo ne pule ki he ngaahi ngahau ʻo ʻene tangai ke ʻasi ki hoku ngaahi kongaloto.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Ko e manukiʻanga au ki hoku kakai; pea ko ʻenau tāʻanga ʻi he ʻaho kotoa pē.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Kuo ne fakafonu au ʻaki ʻae kona, kuo ne fakakonaʻi au ʻaki ʻae konaʻiʻī.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Kuo ne fesiʻi foki hoku kau nifo ʻaki ʻae kilikili, kuo ne pani au ʻaki ʻae efu.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Pea kuo ke hiki hoku laumālie ke mamaʻo mei he melino: naʻe ngalo ʻiate au ʻae monūʻia.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Pea ne u pehē, “Ko ʻeku mālohi mo ʻeku ʻamanaki kuo ʻauha meia Sihova;”
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
ʻI heʻeku manatu ki hoku mahaki pea mo ʻeku mamahi, ʻae kona pea mo e ʻahu.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
ʻOku kei manatu ki ai hoku laumālie, pea ʻoku angavaivai ia ʻiate au.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Ko ia ʻoku ou fakamanatu ki hoku loto, pea ko ia ʻoku ou kei maʻu ai ʻae ʻamanaki.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Ko e meʻa ʻi he ʻaloʻofa ʻa Sihova ʻoku ʻikai te tau ʻauha, koeʻuhi ʻoku ʻikai ke ngata ʻene manavaʻofa.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
ʻOku foʻou ia ʻi he pongipongi kotoa pē, ʻoku lahi hoʻo angatonu.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
ʻOku pehē ʻe hoku laumālie, “Ko hoku tofiʻa ʻa Sihova: ko ia te u ʻamanaki lelei ʻiate ia.”
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
ʻOku lelei ʻa Sihova kiate kinautolu ʻoku tatali kiate ia, ki he laumālie ʻoku kumi kiate ia.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
ʻOku lelei ki he tangata ke ne ʻamanaki, pea ne tatali fakatatoka foki ki he fakamoʻui meia Sihova.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
ʻOku lelei ki he tangata ke ne fua ʻae haʻamo ʻi heʻene kei talavou.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
ʻOku ne nofo tokotaha pe, pea ʻoku longo pe, koeʻuhi kuo ne fua ia ʻe ia pe.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
ʻOku ne ʻai hono ngutu ʻi he efu, ko e meʻa naʻa ʻoku kei ai ha ʻamanaki.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
ʻOku ne tuku hono kouʻahe kiate ia ʻoku ne taaʻi ia: ʻoku ne pito ʻaupito ʻi he lauʻi kovi.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
He koeʻuhi ʻe ʻikai liʻaki ke lauikuonga ʻe Sihova:
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
He kapau te ne fakamamahi, ka te ne manavaʻofa foki ʻo fakatatau ki hono lahi ʻo ʻene ngaahi ʻaloʻofa.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
He ʻoku ʻikai te ne fie tautea, pe fakamamahi ʻae fānau ʻae tangata.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Ke laiki ʻi hono lalo vaʻe ʻae ngaahi pōpula kotoa pē ʻo māmani,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Ke fakatafe ʻae totonu ʻoe tangata ʻi he ʻao ʻoe fofonga ʻoe Fungani Māʻoniʻoni,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Ke kākaaʻi ʻae tangata ʻi hono fakamaauʻi ʻoku ʻikai lelei ai ʻa Sihova.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Ko hai ia ʻoku fakahā, pea ʻoku hoko ia, ʻo kapau ʻoku ʻikai ke fekau ʻe Sihova?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
ʻOku ʻikai ke ʻalu mei he fofonga ʻoe Fungani Māʻolunga ʻae lelei mo e kovi.
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Ko e hā ʻoku lāunga ai ʻae tangata moʻui, ʻae tangata koeʻuhi ko e tautea ʻo ʻene ngaahi angahala?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Ke tau kumi mo ʻahiʻahiʻi hotau ngaahi ʻaluʻanga, pea toe tafoki kia Sihova.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Ke tau hiki hake hotau loto mo hotau nima ki he ʻOtua ʻi he ngaahi langi.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
“Kuo mau fai talangataʻa, pea kuo mau angatuʻu: ʻoku teʻeki ai te ke fakamolemole.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
“Kuo ke ʻuʻufi ʻaki ʻae houhau, pea fakatangaʻi ʻakimautolu: kuo ke tāmateʻi pea naʻe ʻikai te ke manavaʻofa.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Kuo ke ʻufiʻufi koe ʻaki ʻae ʻao, ke ʻoua naʻa ʻasi atu ʻa ʻemau kole.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Kuo ke ngaohi ʻakimautolu ko e efe mo e ʻotoʻota ʻi he lotolotonga ʻoe kakai.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
“Kuo mafaʻa ʻae ngutu ʻa homau kau fili kotoa pē kiate kimautolu.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Kuo hoko mai ʻae manavahē mo e tauhele kiate kimautolu, ʻae lala mo e ʻauha.”
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
ʻOku tafe hifo hoku mata, hangē ko e ngaahi vaitafe, koeʻuhi ko e ʻauha ʻae ʻofefine ʻo hoku kakai.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
“ʻOku tafe hifo ʻa hoku mata, pea ʻikai ʻosi, ʻoku ʻikai siʻi ke tuku.
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Ke ʻoua ke ʻafio mai ʻa Sihova, pea vakai mei he langi.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Ko hoku mata ʻoku ne ueʻi hoku loto, koeʻuhi ko e ngaahi ʻofefine kotoa pē ʻo ʻeku kolo.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
“Naʻe tuli fakamamahi au ʻe hoku kau fili hangē ha manupuna, taʻehanoʻuhinga.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Kuo nau motuhi ʻeku moʻui ʻi he fale fakapōpula, pea kuo lī ha maka kiate au.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
naʻe melemo hoku ʻulu ʻi he ngaahi vai; pea ne u toki pehē, ‘Kuo motuhi au.’
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
“ʻE Sihova ne u ui ki ho huafa mei he fale fakapōpula taumamaʻo.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Kuo ke fanongo ki hoku leʻo; ʻoua naʻa ke fufū ho fofonga ki heʻeku mānava, ki heʻeku tangi.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Naʻa ke ʻunuʻunu mai ʻo ofi ʻi he ʻaho ko ia ne u ui kiate koe: naʻa ke pehē, “ʻOua naʻa manavahē.”
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
“ʻE Sihova kuo ke langomakiʻi hoku laumālie; kuo ke huhuʻi ʻeku moʻui.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
ʻE Sihova kuo ke ʻafioʻi ki he kovi kuo fai kiate au, fakamaau ʻe koe ʻeku meʻa.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Kuo ke ʻafio ki heʻenau lili kotoa pē, mo ʻenau ngaahi filioʻi kiate au.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
“ʻE ʻEiki kuo ke fanongo ki heʻenau taukae, pea mo ʻenau ngaahi filioʻi kiate au;
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
ʻae loungutu ʻonautolu naʻe tuʻu hake kiate au, pea mo ʻenau fakatupu meʻa kiate au ʻi he ʻaho kotoa pē.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Vakai ki heʻenau nofo hifo mo ʻenau tuʻu hake; ko au ko ʻenau taʻanga.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
“ʻE ʻEiki ke ke tuku kiate kinautolu ha totongi, ʻo fakatatau ki he ngāue ʻa honau nima.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Tuku kiate kinautolu ʻae mamahi ʻoe loto, ʻa hoʻo malaʻia kiate kinautolu.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Fakatanga mo fakaʻauha ʻakinautolu ʻi he houhau mei he lalo langi ʻa Sihova.
