Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Es esmu tas vīrs, kas redzējis bēdas caur viņa dusmības rīksti.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Viņš mani vedis un licis iet tumsībā un ne gaismā.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Tiešām, pret mani Viņš turējis Savu roku arvien atkal cauru dienu.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Manu miesu un manu ādu Viņš darījis vecu, manus kaulus Viņš satriecis.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Viņš pret mani cēlis un ap mani stādījis žulti un rūgtumu.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Tumsā Viņš mani nolicis, tā kā tos, kas sen miruši.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Viņš mani aizmūrējis, ka es nevaru iziet, Viņš mani licis grūtos pinekļos.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Un jebšu es saucu un brēcu, tomēr Viņš aizslēdz Savas ausis priekš manas lūgšanas.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Viņš manu ceļu aizmūrējis ar izcirstiem akmeņiem, Viņš manas tekas aizķīlājis.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Viņš ir glūnējis uz mani kā lācis, kā lauva slepenās vietās.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Viņš man no ceļa licis noklīst, Viņš mani saplosījis, Viņš mani postījis.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Viņš savu stopu uzvilcis un mani bultai licis par mērķi.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Viņš savas bultas iešāvis manās īkstīs.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Es visiem saviem ļaudīm esmu par apsmieklu, viņiem par dziesmiņu cauru dienu.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Viņš mani ēdinājis ar rūgtumiem, Viņš mani dzirdinājis ar vērmelēm.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Viņš manus zobus ar zvirgzdiem(grants akmeņiem) sagrūdis, Viņš mani aprausis ar pelniem.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Tu manai dvēselei esi atņēmis mieru, man labums jāaizmirst.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Tad es sacīju: mana drošība un mana cerība uz To Kungu ir pagalam.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Piemini manas bēdas un manu grūtumu, tās vērmeles un to žulti.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Pieminēdama to piemin mana dvēsele un zemojās iekš manis.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
To es likšu pie savas sirds, tāpēc es gribu cerēt.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Tā Kunga žēlastība to dara, ka mēs vēl neesam pagalam, jo Viņa apžēlošanās ir bez gala.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Tā ir ik rītu jauna, Tava uzticība ir ļoti liela.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Tas Kungs ir mana daļa, saka mana dvēsele, tādēļ es gribu cerēt uz Viņu.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Tas Kungs ir labs tiem, kas uz Viņu gaida, tai dvēselei, kas Viņu meklē.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Tā ir laba lieta, klusā garā gaidīt uz Tā Kunga palīdzību.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Tas ir labi cilvēkam, ka viņš jūgu nes savā jaunībā.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Viņš sēž vientulis un cieš klusu, kad tam nasta uzlikta,
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Lai krīt uz savu muti pīšļos, - varbūt vēl cerība, -
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Lai padod savu vaigu tam, kas viņu sit, un saņem nievāšanas papilnam.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Jo Tas Kungs neatmet mūžīgi.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Bet Viņš gan apbēdina, un tad Viņš apžēlojās pēc Savas lielās žēlastības.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Jo ne no Savas sirds Viņš moka un apbēdina cilvēka bērnus.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Kad apakš kājām min visus cietumniekus virs zemes,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Kad loka vīra tiesu tā Visuaugstākā priekšā,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Kad pārgroza cilvēka tiesu, vai Tas Kungs to neredz?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Kas ko sacījis un tas noticis, ko Tas Kungs nav pavēlējis?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Vai no tā Visuaugstākā mutes nenāk labums un ļaunums?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Ko tad cilvēks kurn visu savu mūžu? Ikviens lai kurn pret saviem grēkiem.
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Izmeklēsim un pārbaudīsim savus ceļus un atgriezīsimies pie Tā Kunga.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Pacelsim savu sirdi un savas rokas uz Dievu debesīs (sacīdami):
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Mēs esam grēkojuši un esam bijuši neklausīgi, tāpēc Tu neesi žēlojis.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Tu esi ģērbies dusmībā un mūs vajājis, nokāvis un neesi žēlojis.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Tu ar padebesi esi apsedzies, ka lūgšana nevarēja tikt cauri.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Tu mūs esi licis par mēsliem un īgnumu tautu vidū.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Visi mūsu ienaidnieki atpleš savu muti pret mums.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Bailes un bedre nāk pār mums, nelaime un posts.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Manas acis plūst kā ūdens upes manas tautas meitas posta dēļ.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Manas acis plūst un nevar stāties, mitēšanās nav,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Tiekams Tas Kungs no debesīm skatīsies un ņems vērā.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Mana acs dara grūti manai dvēselei visu manas pilsētas meitu dēļ.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Mani ienaidnieki vajāt mani vajājuši kā putnu bez vainas.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Tie manu dzīvību nomaitājuši bedrē un akmeņus metuši uz mani.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Ūdeņi plūda pār manu galvu; tad es sacīju: nu esmu pagalam.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Es piesaucu, ak Kungs, Tavu vārdu no dziļās bedres,
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Un Tu paklausīji manu balsi. Tu neapslēpi Savu ausi no manām vaimanām, no manas kliegšanas.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Tu nāci tuvu klāt tai dienā, kad es Tevi piesaucu, un sacīji: “Nebīsties!”
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Tu, Kungs, iztiesā manas dvēseles tiesu, Tu izpestī manu dzīvību.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Tu, Kungs, redzi to netaisnību, kas man notiek, - tiesā tu manu tiesu!
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Tu redzi visu viņu atriebšanos, visas viņu domas pret mani.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Tu, Kungs, dzirdi viņu nievāšanu, visas viņu domas pret mani,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Manu pretinieku lūpas un viņu domas pret mani cauru dienu.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Lūko jel: Vai tie sēž vai ceļas, es esmu viņu dziesmiņa.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Tu tiem atmaksāsi, Kungs, maksu pēc viņu roku darbiem.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Tu tiem dosi apstulbotu sirdi, - Tavi lāsti lai ir pār viņiem!
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Tu tos vajāsi ar dusmību un tos izdeldēsi apakš Tā Kunga debesīm.
