Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
[Aleph.] Je suis l’homme qui ai vu l’affliction par la verge de sa fureur.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Il m’a conduit et amené dans les ténèbres, et non dans la lumière.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Certes il s’est tourné contre moi, il a tous les jours tourné sa main [contre moi].
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
[Beth.] Il a fait vieillir ma chair et ma peau, il a brisé mes os.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Il a bâti contre moi, et m’a environné de fiel et de travail.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Il m’a fait tenir dans des lieux ténébreux, comme ceux qui sont morts dès longtemps.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
[Guimel.] Il a fait une cloison autour de moi, afin que je ne sorte point; il a appesanti mes fers.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Même quand je crie et que j’élève ma voix, il rejette ma requête.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Il a fait un mur de pierres de taille [pour fermer] mes chemins, il a renversé mes sentiers.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
[Daleth.] Ce m’est un ours qui est aux embûches, et un lion qui se tient dans un lieu caché.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Il a détourné mes chemins, et m’a mis en pièces, il m’a rendu désolé.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Il a tendu son arc, et m’a mis comme une butte pour la flèche.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
[He.] Il a fait entrer dans mes reins les flèches dont son carquois est plein.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
J’ai été en risée à tous les peuples, et leur chanson, tout le jour.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Il m’a rassasié d’amertume, il m’a enivré d’absinthe.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
[Vau.] Il m’a cassé les dents avec du gravier, il m’a couvert de cendre;
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Tellement que la paix s’est éloignée de mon âme; j’ai oublié ce que c’est que d’être à son aise.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Et j’ai dit: ma force est perdue, et mon espérance aussi que j’avais en l’Eternel.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
[Zajin.] Souviens-toi de mon affliction, et de mon pauvre état, qui n’est qu’absinthe et que fiel.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Mon âme s’[en] souvient sans cesse, et elle est abattue au dedans de moi.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
[Mais] je rappellerai ceci en mon cœur, [et] c’est pourquoi j’aurai espérance;
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
[Heth.] Ce sont les gratuités de l’Eternel que nous n’avons point été consumés, parce que ses compassions ne sont point taries.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Elles se renouvellent chaque matin; [c’est] une chose grande que ta fidélité.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
L’Eternel est ma portion, dit mon âme, c’est pourquoi j’aurai espérance en lui.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
[Teth.] L’Eternel est bon à ceux qui s’attendent à lui, [et] à l’âme qui le recherche.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
C’est une chose bonne qu’on attende, même en se tenant en repos, la délivrance de l’Eternel.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
C’est une chose bonne à l’homme de porter le joug en sa jeunesse.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
[Jod.] Il est assis solitaire et se tient tranquille, parce qu’on l’a chargé sur lui.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Il met sa bouche dans la poussière, si peut-être il y aura quelque espérance.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Il présente la joue à celui qui le frappe; il est accablé d’opprobre.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
[Caph.] Car le Seigneur ne rejette point à toujours.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Mais s’il afflige quelqu’un, il en a aussi compassion selon la grandeur de ses gratuités.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Car ce n’est pas volontiers qu’il afflige et contriste les fils des hommes.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
[Lamed.] Lorsqu’on foule sous ses pieds tous les prisonniers du monde;
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Lorsqu’on pervertit le droit de quelqu’un en la présence du Très-haut;
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Lorsqu’on fait tort à quelqu’un dans son procès, le Seigneur ne le voit-il point?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
[Mem.] Qui est-ce qui dit que cela a été fait, [et] que le Seigneur ne l’[a] point commandé?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Les maux, et les biens ne procèdent-ils point de l’ordre du Très-haut?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Pourquoi se dépiterait l’homme vivant, l’homme, [dis-je], à cause de ses péchés?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
[Nun.] Recherchons nos voies, et [les] sondons, et retournons jusqu’à l’Eternel.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Levons nos cœurs et nos mains au [Dieu] Fort qui est aux cieux, [en disant]:
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Nous avons péché, nous avons été rebelles, tu n’as point pardonné.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
[Samech.] Tu nous as couverts de [ta] colère, et nous as poursuivis, tu as tué, tu n’as point épargné.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Tu t’es couvert d’une nuée, afin que la requête ne passât point.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Tu nous as fait être la raclure et le rebut au milieu des peuples.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
[Pe.] Tous nos ennemis ont ouvert leur bouche sur nous.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
La frayeur et la fosse, le dégât et la calamité nous sont arrivés.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Mon œil s’est fondu en ruisseaux d’eaux à cause de la plaie de la fille de mon peuple.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
[Hajin.] Mon œil verse des larmes, et ne cesse point, parce qu’il n’y a aucun relâche.
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Jusques à ce que l’Eternel regarde et voie des cieux.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Mon œil afflige mon âme à cause de toutes les filles de ma ville.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
[Tsadi.] Ceux qui me sont ennemis sans cause m’ont poursuivi à outrance, comme on chasse après l’oiseau.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Ils ont enserré ma vie dans une fosse, et ont roulé une pierre sur moi.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Les eaux ont regorgé par-dessus ma tête; je disais: je suis retranché.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
[Koph.] J’ai invoqué ton Nom, ô Eternel! d’une des plus basses fosses.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Tu as ouï ma voix, ne ferme point ton oreille, afin que je n’expire point à force de crier.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Tu t’es approché au jour que je t’ai invoqué, et tu as dit: ne crains rien.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
[Resch.] Ô Seigneur! tu as plaidé la cause de mon âme; et tu as garanti ma vie.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Tu as vu, ô Eternel! le tort qu’on me fait, fais-moi droit.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Tu as vu toutes les vengeances dont ils ont usé, et toutes leurs machinations contre moi.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
[Scin.] Tu as ouï, ô Eternel! leur opprobe et toutes leurs machinations contre moi.
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Les discours de ceux qui s’élèvent contre moi, et leur dessein qu’ils ont contre moi tout le long du jour.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Considère quand ils s’asseyent, et quand ils se lèvent, [car] je suis leur chanson.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
[Thau.] Rends-leur la pareille, ô Eternel! selon l’ouvrage de leurs mains.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Donne-leur un tel ennui qu’il leur couvre le cœur; donne-leur ta malédiction.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Poursuis-les en ta colère, et les efface de dessous les cieux de l’Eternel.
