Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Аз съм човек, който видях скръб от тоягата на Неговия гняв.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Той ме е водил и завел в тъмнина, а не във виделина.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Навярно против мене обръща повторно ръката Си всеки ден.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Застари месата ми и кожата ми; строши костите ми.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Издигна против мене укрепления; и окръжи ме с горест и труд.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Тури ме да седна в тъмнина като отдавна умрелите.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Обгради ме, та да не мога да изляза; отегчи веригите ми.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Още и когато викам и ридая, Той отблъсва молитвата ми.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Огради с дялани камъни пътищата ми; изкриви пътеките ми.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Стана ми като мечка в засада, като лъв в скришни места.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Отби настрана пътищата ми, и ме разкъса; направи ме пуст.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Запъна лъка Си, и ме постави като прицел на стрела.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Заби в бъбреците ми стрелите на тула Си.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Станах за присмех на всичките си люде, и за песен на тях цял ден.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Насити ме с горчивини, опи ме с пелин.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
При това, счупи зъбите ми с камъчета; покри ме с пепел.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Отблъснал си душата ми далеч от мира; забравих благоденствието.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
И рекох: Погина увереността ми и надеждата ми като отдалечена от Господа.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Помни скръбта ми и изпъждането ми, пелина и жлъчката.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Душата ми, като ги помни непрестанно, се е дълбоко смирила.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Обаче това си наумявам, поради което имам и надежда;
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Че по милост Господна ние не се довършихме, понеже не чезнат щедростите Му.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Те се подновяват всяка заран; голяма е Твоята вярност.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Господ е дял мой, казва душата ми; Затова, ще се надявам на Него.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Благ е Господ към ония, които го чакат, към душата, която го търси.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Добро е да се надява някой и тихо да очаква спасението то Господа.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Добро е за човека да носи хомот в младостта си.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Нека седи насаме и мълчи, когато Господ му го наложи.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Нека тури устата си в пръстта негли има още надежда.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Нека подаде бузата си на онзи, който го бие; нека се насити с укор.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Защото Господ не отхвърля до века.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Понеже, ако и да наскърби, Той пак ще и да се съжали според многото Си милости.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Защото не оскърбява нито огорчава от сърце човешките чада.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Да се тъпчат под нозе всичките затворници на света,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Да се извраща съда на човека пред лицето на Всевишния,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Да се онеправдава човека в делото му, - Господ не одобрява това.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Кой ще е онзи, който казва нещо, и то става, без да го е заповядал Господ?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Из устата на Всевишния не излизат ли и злото и доброто?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Защо би пороптал жив човек, всеки за наказанието на греховете си?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Нека издирим и изпитаме пътищата си, и нека се върнем при Господа.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Нека издигнем сърцата си и ръцете си към Бога, който е на небесата, и нека речем:
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Съгрешихме и отстъпихме; Ти не си ни простил.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Покрил си се с гняв и гонил си ни, убил си без да пощадиш.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Покрил си се с облак, за да не премине молитвата ни.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Направил си ни като помия и смет всред племената.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Всичките ни неприятели отвориха широко устата си против нас.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Страх и пропастта ни налетяха, запустение и разорение.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Водни потоци излива окото ми поради разорението на дъщерята на людете ми.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Окото ми пролива сълзи и не престава, защото няма отрада.
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Докато не се наведе Господ и не погледне от небесата.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Окото ми прави душата ми да ме боли поради всичките дъщери на града ми.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Ония, които ми са неприятели без причина, ме гонят непрестанно като птиче.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Отнеха живота ми в тъмницата, и хвърлиха камък върху мене.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Води стигнаха над главата ми; рекох: Свърших се.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Призовах името Ти, Господи, от най-дълбоката тъмница.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Ти чу гласа ми; не затваряй ухото Си за въздишането ми, за вопъла ми;
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Приближил си се в деня, когато Те призовах; рекъл си: Не бой се.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Застъпил си се Господи, за делото на душата ми; изкупил си живота ми.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Видял си, Господи, онеправданието ми; отсъди делото ми.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Видял си всичките им отмъщения и всичките им замисли против мене.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Ти си чул, Господи, укоряването им и всичките им замисли против мене,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Думите на ония, които се подигат против мене, и кроежите им против мене цял ден.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Виж, кога седят и кога стават аз им съм песен.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Ще им въздадеш, Господи, въздаяние според делата на ръцете им;
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Ще им дадеш, като клетвата Си върху тях, окаменено сърце;
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Ще ги прогониш с гняв, и ще ги изтребиш изпод небесата Господни.
