Sudcov 17
1 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
Ephraim mon dawk tami buet touh ao. A min teh Mikah doeh.
2 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
Ahni ni a manu koevah, tangka 1, 100 touh na la pouh e hah nang ni kama ka thainae koe roeroe vah thoe na bo haw. Khenhaw! hote tangka teh kai koe ao. Kai ni ka la payon toe ati. A manu ni, ka capa BAWIPA ni yawhawi poe naseh atipouh.
3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.
Hahoi tangka 1, 100 touh a manu bout a poe toteh, a manu ni, hete tangka heh, kai kama e kut dawk roeroe hoi ka capa hanlah, meikaphawk sak nahan hoi meikaphawk dêi nahanelah, BAWIPA koe, atuvah bout na poe han atipouh.
4 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.
Hot patetlah tangka hah a manu koe a pâban. Hahoi, a manu ni tangka cumhni touh a la teh, nguntui ka hlun koe a poe. Ahnimouh ni meikaphawk a sak teh, a hlun pouh awh. Hot teh Mikah im vah ao.
5 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
Mikah ni bawkim a tawn. Ephod hoi Terah cathut a sak teh, a capa buet touh hah vaihma thaw a tawk sak.
6 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
Hote tueng nah, Isarel ram siangpahrang awm hoeh. Taminaw pueng ni ama ni ahawi ati e patetlah kho a sak awh.
7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
Hahoi, Judah ram Bethlehem kho e Levih miphun thoundoun buet touh ao teh, Bethlehem khovah a roe teh,
8 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
haw hoi, bout a cei teh, a roe nahane hmuen a tawng teh, Ephraim mon dawk Mikah im vah a pha.
9 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
Mikah ni, nâ lahoi maw na tho atipouh. Ahni ni, Judah ram Bethlehem e Levih tami doeh. O nahan hmuen tawng hoi ka kâva atipouh.
10 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
Mikah ni, kai koe ma awm lawih. Kai koe na pa lah, vaihma lah awm nateh, kum touh dawk ngun phen hra touh na poe han. Khohna yung touh hoi na cakawi hai na poe han atipouh. Hahoi, Levih tami teh a kâen toe.
11 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.
Hahoi Levih tami ni hote tami koe o hanelah a hnâbo teh, hote thoundoun teh a capa buet touh patetlah ao.
12 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.
Mikah ni Levih tami thoundoun teh, vaihma lah a coung sak teh, Mikah im vah ao.
13 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.
Hahoi teh, Mikah ni, atuteh Levih tami teh kaie vaihma lah ka tawn toe. BAWIPA ni kai koe hawinae a sak han tie ka panue telah ati.
