Jonáš 1

1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, řkoucí:

Now the word of Jehovah came to Jonah the son of Amittai, saying,

2 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj.

Arise, go to Nineveh, that great city, and cry against it, for their wickedness has come up before me.

3 Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy.

But Jonah rose up to flee to Tarshish from the presence of Jehovah. And he went down to Joppa, and found a ship going to Tarshish. So he paid the fare of it, and went down into it, to go with them to Tarshish from the presence of Jehovah.

4 Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce.

But Jehovah sent out a great wind upon the sea, and there was a mighty tempest on the sea, so that the ship was about to be broken.

5 A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě.

Then the mariners were afraid, and cried every man to his god. And they cast forth the wares that were in the ship into the sea, to lighten it to them. But Jonah was gone down into the innermost parts of the ship, and he lay, and was fast asleep.

6 Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli.

So the shipmaster came to him, and said to him, What do thou mean, O sleeper? Arise, call upon thy God, if so be that God will think upon us, that we not perish.

7 I řekli jeden druhému: Poďte, vrzme losy, abychom zvěděli, pro koho to zlé přišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše.

And they said every one to his fellow, Come, and let us cast lots, that we may know for whose cause this evil is upon us. So they cast lots, and the lot fell upon Jonah.

8 I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu?

Then they said to him, Tell us, we pray thee, for whose cause this evil is upon us. What is thine occupation? And from where do thou come? What is thy country, and of what people are thou?

9 I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím.

And he said to them, I am a Hebrew, and I fear Jehovah, the God of heaven, who has made the sea and the dry land.

10 Pročež báli se ti muži bázní velikou, a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil, ) řekli jemu: Což jsi to učinil?

Then the men were exceedingly afraid, and said to him, What is this that thou have done? For the men knew that he was fleeing from the presence of Jehovah, because he had told them.

11 Řekli ještě k němu: Což máme učiniti s tebou, aby se moře spokojilo? (Nebo moře vždy více a více bouřilo se.)

Then they said to him, What shall we do to thee, that the sea may be calm to us? For the sea grew more and more tempestuous.

12 Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám.

And he said to them, Take me up, and cast me forth into the sea, so shall the sea be calm to you. For I know that for my sake this great tempest is upon you.

13 Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim.

Nevertheless the men rowed hard to get themselves back to the land, but they could not, for the sea grew more and more tempestuous against them.

14 I zvolali k Hospodinu, řkouce: Prosímeť, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak činíš.

Therefore they cried to Jehovah, and said, We beseech thee, O Jehovah, we beseech thee, let us not perish for this man's life, and lay not upon us innocent blood. For thou, O Jehovah, have done as it pleased thee.

15 Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moře. I přestalo moře bouřiti se.

So they took up Jonah, and cast him forth into the sea, and the sea ceased from its raging.

16 Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obětovali obět Hospodinu, a sliby činili.

Then the men feared Jehovah exceedingly, and they offered a sacrifice to Jehovah, and made vows.

17 Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci.

And Jehovah prepared a great sea creature to swallow up Jonah, and Jonah was in the belly of the sea creature three days and three nights.