Jonáš 2
1 I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,
És könyörge Jónás az Úrnak, az ő Istenének a halnak gyomrából.
2 A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj. (Sheol h7585)
És mondá: Nyomorúságomban az Úrhoz kiálték és meghallgata engem; a Seol torkából sikolték és meghallád az én szómat. (Sheol h7585)
3 Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.
Mert mélységbe vetettél engem, tenger közepébe, és körülfogott engem a víz; örvényeid és habjaid mind átmentek rajtam!
4 Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.
És én mondám: Elvettettem a te szemeid elől; vajha láthatnám még szentséged templomát!
5 Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé.
Körülvettek engem a vizek lelkemig, mély ár kerített be engem, hinár szövődött fejemre.
6 Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj.
A hegyek alapjáig sülyedtem alá; bezáródtak a föld závárjai felettem örökre! Mindazáltal kiemelted éltemet a mulásból, oh Uram, Istenem!
7 Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého.
Mikor elcsüggedt bennem az én lelkem, megemlékeztem az Úrról, és bejutott az én könyörgésem te hozzád, a te szentséged templomába.
8 Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.
A kik hiú bálványokra ügyelnek, elhagyják boldogságukat;
9 Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina.
De én hálaadó szóval áldozom néked; megadom, a mit fogadtam. Az Úré a szabadítás.
10 Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh.
És szóla az Úr a halnak, és kiveté Jónást a szárazra.
