< Jan 8 >

1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
but Jesus went to the Mount of Olives.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je.
At break of day however He returned to the Temple, and there the people came to Him in crowds. He seated Himself;
3 I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku,
and was teaching them when the Scribes and the Pharisees brought to Him a woman who had been found committing adultery. They made her stand in the centre of the court, and they put the case to Him.
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
"Rabbi," they said, "this woman has been found in the very act of committing adultery.
5 A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
Now, in the Law, Moses has ordered us to stone such women to death. But what do you say?"
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
They asked this in order to put Him to the test, so that they might have some charge to bring against Him. But Jesus leant forward and began to write with His finger on the ground.
7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
When however they persisted with their question, He raised His head and said to them, "Let the sinless man among you be the first to throw a stone at her."
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
Then He leant forward again, and again began to write on the ground.
9 A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci.
They listened to Him, and then, beginning with the eldest, took their departure, one by one, till all were gone. And Jesus was left behind alone--and the woman in the centre of the court.
10 A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
Then, raising His head, Jesus said to her, "Where are they? Has no one condemned you?"
11 Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
"No one, Sir," she replied. "And I do not condemn you either," said Jesus; "go, and from this time do not sin any more."]
12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.
Once more Jesus addressed them. "I am the Light of the world," He said; "the man who follows me shall certainly not walk in the dark, but shall have the light of Life."
13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
"You are giving testimony about yourself," said the Pharisees; "your testimony is not true."
14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu.
"Even if I am giving testimony about myself," replied Jesus, "my testimony is true; for I know where I came from and where I am going, but you know neither of these two things.
15 Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného.
You judge according to appearances: I am judging no one.
16 A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
And even if I do judge, my judgement is just; for I am not alone, but the Father who sent me is with me.
17 A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
In your own Law, too, it is written that the testimony of two men is true.
18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
I am one giving testimony about myself, and the Father who sent me gives testimony about me."
19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
"Where is your Father?" they asked. "You know my Father as little as you know me." He replied; "if you knew me, you would know my Father also."
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
These sayings He uttered in the Treasury, while teaching in the Temple; yet no one arrested Him, because His time had not yet come.
21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
Again He said to them, "I am going away. Then you will try to find me, but you will die in your sins. Where I am going, it is impossible for you to come."
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
The Jews began to ask one another, "Is he going to kill himself, do you think, that he says, 'Where I am going, it is impossible for you to come'?"
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
"You," He continued, "are from below, I am from above: you are of this present world, I am not of this present world.
24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých.
That is why I told you that you will die in your sins; for, unless you believe that I am He, that is what will happen."
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám.
"You--who are you?" they asked. "How is it that I am speaking to you at all?" replied Jesus.
26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
"Many things I have to speak and to judge concerning you. But He who sent me is true, and the things which I have heard from Him are those which I have come into the world to speak."
27 Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim.
They did not perceive that He was speaking to them of the Father.
28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.
So Jesus added, "When you have lifted up the Son of Man, then you will know that I am He. Of myself I do nothing; but as the Father has taught me, so I speak.
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
And He who sent me is with me. He has not left me alone: for I do always what is pleasing to Him."
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
As He thus spoke, many became believers in Him.
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
Jesus therefore said to those of the Jews who had now believed in Him, "As for you, if you hold fast to my teaching, then you are truly my disciples;
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
and you shall know the Truth, and the Truth will make you free."
33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete?
"We are descendants of Abraham," they answered, "and have never at any time been in slavery to any one. What do those words of yours mean, 'You shall become free'?"
34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
"In most solemn truth I tell you," replied Jesus, "that every one who commits sin is the slave of sin.
35 A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky. (aiōn g165)
Now a slave does not remain permanently in his master's house, but a son does. (aiōn g165)
36 Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.
If then the Son shall make you free, you will be free indeed.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás.
You are descendants of Abraham, I know; but you want to kill me, because my teaching gains no ground within you.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte.
The words I speak are those I have learnt in the presence of the Father. Therefore you also should do what you have heard from your father."
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
"Our father is Abraham," they said. "If you were Abraham's children," replied Jesus, "it is Abraham's deeds that you would be doing.
40 Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil.
But, in fact, you are longing to kill me, a man who has spoken to you the truth which I have heard from God. Abraham did not do that.
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha.
You are doing the deeds of your father." "We," they replied, "are not illegitimate children. We have one Father, namely God."
42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
"If God were your Father," said Jesus, "you would love me; for it is from God that I came and I am now here. I have not come of myself, but He sent me.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé.
How is it you do not understand me when I speak? It is because you cannot bear to listen to my words.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
The father whose sons you are is the Devil; and you desire to do what gives him pleasure. He was a murderer from the beginning, and does not stand firm in the truth--for there is no truth in him. Whenever he utters his lie, he utters it out of his own store; for he is a liar, and the father of lies.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
But because I speak the truth, you do not believe me.
46 Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
Which of you convicts me of sin? If I speak the truth, why do you not believe me?
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
He who is a child of God listens to God's words. You do not listen to them: and why? It is because you are not God's children."
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
"Are we not right," answered the Jews, "in saying that you are a Samaritan and are possessed by a demon?"
49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
"I am not possessed by a demon," replied Jesus. "On the contrary I honour my Father, and you dishonour me.
50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
I, however, am not aiming at glory for myself: there is One who aims at glory for me--and who judges.
51 Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. (aiōn g165)
In most solemn truth I tell you that if any one shall have obeyed my teaching he shall in no case ever see death." (aiōn g165)
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. (aiōn g165)
"Now," exclaimed the Jews, "we know that you are possessed by a demon. Abraham died, and so did the Prophets, and yet you say, 'If any one shall have obeyed my teaching, he shall in no case ever taste death.' (aiōn g165)
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš?
Are you really greater than our forefather Abraham? For he died. And the prophets died. Who do you make yourself out to be?"
54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
"Were I to glorify myself," answered Jesus, "I should have no real glory. There is One who glorifies me--namely my Father, who you say is your God.
55 Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
You do not know Him, but I know Him perfectly; and were I to deny my knowledge of Him, I should resemble you, and be a liar. On the contrary I do know Him, and I obey His commands.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
Abraham your forefather exulted in the hope of seeing my day: and he saw it, and was glad."
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
"You are not yet fifty years old," cried the Jews, "and have you seen Abraham?"
58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.
"In most solemn truth," answered Jesus, "I tell you that before Abraham came into existence, I am."
59 I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.
Thereupon they took up stones with which to stone Him, but He hid Himself and went away out of the Temple.

< Jan 8 >