Jan 7
1 Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, proto že ho hledali Židé zabiti.
Un pēc tam Jēzus staigāja pa Galileju; jo Viņš negribēja staigāt pa Jūdeju, tāpēc ka tie Jūdi Viņu meklēja nokaut.
2 A byl blízko svátek Židovský, stánků.
Un Jūdu lieveņu svētki bija tuvu.
3 Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš.
Tad Viņa brāļi uz To sacīja: “Ej jel projām no šejienes, un noej uz Jūdu zemi, lai arī Tavi mācekļi redz Tavus darbus, ko Tu dari.
4 Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu.
Jo neviens neko nedara slepenībā, kas grib kļūt zināms. Ja Tu tādas lietas dari, tad rādies pasaulei.”
5 Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho.
Jo pat Viņa brāļi neticēja uz Viņu.
6 I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov.
Tad Jēzus uz tiem saka: “Mans laiks vēl nav klāt; bet jūsu laiks ir vienmēr klāt.
7 Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou.
Pasaule jūs nevar ienīdēt, bet Mani viņa ienīst, jo Es liecību dodu par to, ka viņas darbi ļauni.
8 Jděte vy k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj se ještě nenaplnil.
Ejat jūs uz šiem svētkiem, Es vēl neeju uz šiem svētkiem; jo Mans laiks vēl nav nācis.”
9 To pak pověděv jim, zůstal v Galilei.
Un to uz tiem sacījis, Viņš palika Galilejā.
10 A když odešli bratří jeho, tehdy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě.
Bet kad Viņa brāļi bija aizgājuši, tad Viņš arīdzan gāja uz svētkiem, ne ļaudīm redzot, bet kā paslepeni.
11 Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen?
Tad tie Jūdi Viņu meklēja svētkos un sacīja: “Kur Viņš ir?”
12 A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup.
Un tur Viņa dēļ daudz valodas bija pie tiem ļaudīm, jo citi sacīja: “Viņš ir labs;” un citi sacīja: “Nē, bet Viņš tos ļaudis pieviļ.”
13 Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů.
Tomēr neviens droši par Viņu nerunāja, jo tie bijās no tiem Jūdiem.
14 Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil.
Bet svētku vidū Jēzus gāja Dieva namā un mācīja.
15 I divili se Židé, řkouce: Kterak tento písmo umí, neučiv se?
Un tie Jūdi brīnījās sacīdami: “Kā šis tos rakstus zin un tomēr tos nav mācījies?”
16 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal.
Jēzus tiem atbildēja un sacīja: “Mana mācība nav Mana, bet Tā, kas Mani sūtījis.
17 Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.
Ja kas grib Viņa prātu darīt, tas atzīs, vai šī mācība ir no Dieva, jeb vai Es pats no Sevis runāju.
18 Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není.
Kas no sevis runā, tas meklē savu paša godu; bet kas meklē Tā godu, kas Viņu sūtījis, tas ir patiesīgs, un iekš Tā nav netaisnības.
19 Však Mojžíš dal vám zákon, a žádný z vás neplní zákona. Proč mne hledáte zamordovati?
Vai Mozus jums nav bauslību devis, un neviens no jums nedara pēc bauslības? Kam jūs meklējat Mani nokaut?”
20 Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati?
Tie ļaudis atbildēja un sacīja: “Tev ir velns. Kas Tevi meklē nokaut?”
21 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte.
Jēzus atbildēja un uz tiem sacīja: “Vienu darbu Es esmu darījis, un jūs visi brīnāties.
22 Však Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců, ) a v sobotu obřezujete člověka.
Mozus jums apgraizīšanu ir devis, (ne tā kā tā būtu no Mozus, bet no tiem tēviem, ) un jūs cilvēku apgraizāt svētdienā.
23 Poněvadž člověk obřízku přijímá v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžíšův, proč se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu?
Ja cilvēks apgraizīšanu dabū svētdienā, lai Mozus bauslība netop pārkāpta, ko jūs tad par Mani apskaistaties, ka Es svētdienā visu to cilvēku esmu darījis veselu?
24 Nesuďte podlé osoby, ale spravedlivý soud suďte.
Nespriežat pēc tā, kas priekš acīm, bet spriežat taisnu tiesu.”
25 Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabiti?
Tad kādi no Jeruzālemes ļaudīm sacīja: “Vai šis nav Tas, ko tie meklē nokaut?
26 A aj, svobodně mluví a nic mu neříkají. Zdali již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus?
Un redzi, Viņš droši runā, un tie uz Viņu nesaka nenieka. Vai mūsu virsnieki tagad tiešām atzinuši, ka Šis patiesi ir Tas Kristus?
27 Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl.
Bet mēs Viņu zinām, no kurienes Viņš ir; bet kad Tas Kristus nāks, tad neviens nezinās, no kurienes Tas ir.”
28 I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A nepřišelť jsem sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný ten, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte.
Tad Jēzus Dieva namā mācīdams sauca un sacīja: “Jūs Mani pazīstat un zināt, no kurienes Es esmu? Bet Es neesmu nācis pats no Sevis, bet kas Mani sūtījis, Tas ir patiesīgs; To jūs nepazīstat.
29 Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal.
Bet Es To pazīstu, jo Es esmu no Viņa, un Viņš Mani sūtījis.”
30 I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
Tad tie Viņu meklēja gūstīt; tomēr neviens rokas pie Viņa nepielika, jo Viņa stunda vēl nebija nākusi.
31 Z zástupu pak mnozí uvěřili v něho, a pravili: Kristus když přijde, zdali více divů činiti bude nad ty, kteréž tento činí?
Bet daudz no tiem ļaudīm ticēja uz Viņu un sacīja: “Kad Kristus nāks, vai tas vairāk brīnuma zīmes darīs, nekā tās, ko Šis ir darījis?”
32 Slyšeli pak farizeové zástup, an o něm takové věci rozmlouvá, i poslali farizeové a přední kněží služebníky, aby jej jali.
Tie farizeji dzirdēja, ka tiem ļaudīm tādas valodas bija par Viņu. Un tie farizeji un augstie priesteri sūtīja sulaiņus, lai tie Viņu gūstītu.
33 Tedy řekl jim: Ještě maličký čas jsem s vámi, potom odejdu k tomu, kterýž mne poslal.
Tad Jēzus uz tiem sacīja: “Vēl mazu brīdi Es esmu pie jums un noeju pie Tā, kas Mani sūtījis.
34 Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžte přijíti.
Jūs Mani meklēsiet un neatradīsiet, un kur Es esmu, turp jūs nevarat nonākt.”
35 I řekli Židé k sobě vespolek: Kam tento půjde, že my ho nenalezneme? Zdali v rozptýlení pohanů půjde, a bude učiti pohany?
Tad tie Jūdi sacīja savā starpā: “Kur Šis noies, ka mēs Viņu neatradīsim? Vai Viņš noies pie tiem, kas ir izklīduši starp Grieķiem, un Grieķus mācīs?
36 Jaká jest to řeč, kterouž promluvil: Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžete přijíti?
Kas tie par vārdiem, ko Šis runā: jūs Mani meklēsiet un neatradīsiet? Un: kur Es esmu, turp jūs nevarat nonākt?”
37 V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se.
Un beidzamā, tai lielā svētku dienā, Jēzus stāvēja un sauca sacīdams: “Ja kam slāpst, tas lai nāk pie Manis un dzer!
38 Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé.
Kas tic uz Mani, kā tie raksti saka, no tā miesas dzīvā ūdens straumes tecēs.”
39 (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.)
Un Viņš to sacīja par to Garu, ko tiem bija dabūt, kas tic uz Viņu; jo Tas Svētais Gars vēl nebija, tāpēc ka Jēzus vēl nebija apskaidrots.
40 Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok ten.
Tad daudz no tiem ļaudīm šo vārdu dzirdēdami sacīja: “Šis patiesi ir tas pravietis.”
41 Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž z Galilee přijde Kristus?
Citi sacīja: “Viņš ir Tas Kristus;” bet citi sacīja: “Vai Kristus nāks no Galilejas?
42 Zdaž nepraví písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus?
Vai tas raksts nav sacījis, ka no Dāvida cilts un no Bētlemes pilsētiņas, kur Dāvids bija, Kristus nāks?”
43 A tak různice v zástupu stala se pro něj.
Tad šķelšanās cēlās starp tiem ļaudīm Viņa dēļ.
44 Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj.
Bet kādi no tiem gribēja Viņu gūstīt, tomēr neviens rokas pie Viņa nepielika.
45 Tedy přišli služebníci k předním kněžím a k farizeům, kteříž řekli jim: Proč jste ho nepřivedli?
Tad tie sulaiņi nāca pie tiem augstiem priesteriem un farizejiem, un šie uz viņiem sacīja: “Kāpēc Viņu neesat atveduši?”
46 Odpověděli ti služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.
Tie sulaiņi atbildēja: “Nemūžam cilvēks tā vēl nav runājis kā šis Cilvēks.”
47 I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni?
Tad tie farizeji tiem atbildēja: “Vai jūs arīdzan esat pievilti?
48 Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho aneb z farizeů?
Vai gan kāds no tiem virsniekiem jeb no tiem farizejiem uz Viņu ticējis?
49 Než zástup ten, kterýž nezná zákona. Zlořečeníť jsou.
Bet šie ļaudis, kas bauslību neprot, ir nolādēti.”
50 I dí jim Nikodém, ten kterýž byl přišel k němu v noci, byv jeden z nich:
Nikademus, kas naktī bija nācis pie Viņa, viens no tiem būdams, uz tiem sacīja:
51 Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by činil?
“Vai mūsu bauslība notiesā kādu cilvēku, ja tā papriekš par viņu nav izklausinājusi un nav dabūjusi zināt, ko viņš dara?”
52 Odpověděli a řekli jemu: Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galilee nepovstal.
Tie atbildēja un uz to sacīja: “Vai tu arīdzan esi no Galilejas? Pārmeklē un raugi, ka no Galilejas neviens pravietis nav cēlies.”
53 I šel jeden každý do domu svého.
(Un ikviens nogāja savā namā.
