Jan 6
1 Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské.
tataH paraM yIzu rgAlIl pradezIyasya tiviriyAnAmnaH sindhoH pAraM gatavAn|
2 A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
tato vyAdhimallokasvAsthyakaraNarUpANi tasyAzcaryyANi karmmANi dRSTvA bahavo janAstatpazcAd agacchan|
3 I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
tato yIzuH parvvatamAruhya tatra ziSyaiH sAkam|
4 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
tasmin samaya nistArotsavanAmni yihUdIyAnAma utsava upasthite
5 Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
yIzu rnetre uttolya bahulokAn svasamIpAgatAn vilokya philipaM pRSTavAn eteSAM bhojanAya bhojadravyANi vayaM kutra kretuM zakrumaH?
6 (Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.)
vAkyamidaM tasya parIkSArtham avAdIt kintu yat kariSyati tat svayam ajAnAt|
7 Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
philipaH pratyavocat eteSAm ekaiko yadyalpam alpaM prApnoti tarhi mudrApAdadvizatena krItapUpA api nyUnA bhaviSyanti|
8 Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
zimon pitarasya bhrAtA AndriyAkhyaH ziSyANAmeko vyAhRtavAn
9 Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
atra kasyacid bAlakasya samIpe paJca yAvapUpAH kSudramatsyadvayaJca santi kintu lokAnAM etAvAtAM madhye taiH kiM bhaviSyati?
10 I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
pazcAd yIzuravadat lokAnupavezayata tatra bahuyavasasattvAt paJcasahastrebhyo nyUnA adhikA vA puruSA bhUmyAm upAvizan|
11 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli.
tato yIzustAn pUpAnAdAya Izvarasya guNAn kIrttayitvA ziSyeSu samArpayat tataste tebhya upaviSTalokebhyaH pUpAn yatheSTamatsyaJca prAduH|
12 A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
teSu tRpteSu sa tAnavocad eteSAM kiJcidapi yathA nApacIyate tathA sarvvANyavaziSTAni saMgRhlIta|
13 I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli.
tataH sarvveSAM bhojanAt paraM te teSAM paJcAnAM yAvapUpAnAM avaziSTAnyakhilAni saMgRhya dvAdazaDallakAn apUrayan|
14 Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
aparaM yIzoretAdRzIm AzcaryyakriyAM dRSTvA lokA mitho vaktumArebhire jagati yasyAgamanaM bhaviSyati sa evAyam avazyaM bhaviSyadvakttA|
15 Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
ataeva lokA Agatya tamAkramya rAjAnaM kariSyanti yIzusteSAm IdRzaM mAnasaM vijJAya punazca parvvatam ekAkI gatavAn|
16 Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
sAyaMkAla upasthite ziSyA jaladhitaTaM vrajitvA nAvamAruhya nagaradizi sindhau vAhayitvAgaman|
17 A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
tasmin samaye timira upAtiSThat kintu yISusteSAM samIpaM nAgacchat|
18 Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
tadA prabalapavanavahanAt sAgare mahAtaraGgo bhavitum Arebhe|
19 A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se.
tataste vAhayitvA dvitrAn krozAn gatAH pazcAd yIzuM jaladherupari padbhyAM vrajantaM naukAntikam AgacchantaM vilokya trAsayuktA abhavan
20 On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
kintu sa tAnukttavAn ayamahaM mA bhaiSTa|
21 I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
tadA te taM svairaM nAvi gRhItavantaH tadA tatkSaNAd uddiSTasthAne naurupAsthAt|
22 Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
yayA nAvA ziSyA agacchan tadanyA kApi naukA tasmin sthAne nAsIt tato yIzuH ziSyaiH sAkaM nAgamat kevalAH ziSyA agaman etat pArasthA lokA jJAtavantaH|
23 (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán, )
kintu tataH paraM prabhu ryatra Izvarasya guNAn anukIrttya lokAn pUpAn abhojayat tatsthAnasya samIpasthativiriyAyA aparAstaraNaya Agaman|
24 Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
yIzustatra nAsti ziSyA api tatra nA santi lokA iti vijJAya yIzuM gaveSayituM taraNibhiH kapharnAhUm puraM gatAH|
25 A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
tataste saritpateH pAre taM sAkSAt prApya prAvocan he guro bhavAn atra sthAne kadAgamat?
26 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
tadA yIzustAn pratyavAdId yuSmAnahaM yathArthataraM vadAmi AzcaryyakarmmadarzanAddheto rna kintu pUpabhojanAt tena tRptatvAJca mAM gaveSayatha|
27 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. (aiōnios g166)
kSayaNIyabhakSyArthaM mA zrAmiSTa kintvantAyurbhakSyArthaM zrAmyata, tasmAt tAdRzaM bhakSyaM manujaputro yuSmAbhyaM dAsyati; tasmin tAta IzvaraH pramANaM prAdAt| (aiōnios g166)
28 Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
tadA te'pRcchan IzvarAbhimataM karmma karttum asmAbhiH kiM karttavyaM?
29 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
tato yIzuravadad Izvaro yaM prairayat tasmin vizvasanam IzvarAbhimataM karmma|
30 I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
tadA te vyAharan bhavatA kiM lakSaNaM darzitaM yaddRSTvA bhavati vizvasiSyAmaH? tvayA kiM karmma kRtaM?
31 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
asmAkaM pUrvvapuruSA mahAprAntare mAnnAM bhokttuM prApuH yathA lipirAste| svargIyANi tu bhakSyANi pradadau paramezvaraH|
32 Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
tadA yIzuravadad ahaM yuSmAnatiyathArthaM vadAmi mUsA yuSmAbhyaM svargIyaM bhakSyaM nAdAt kintu mama pitA yuSmAbhyaM svargIyaM paramaM bhakSyaM dadAti|
33 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu.
yaH svargAdavaruhya jagate jIvanaM dadAti sa IzvaradattabhakSyarUpaH|
34 I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
tadA te prAvocan he prabho bhakSyamidaM nityamasmabhyaM dadAtu|
35 Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
yIzuravadad ahameva jIvanarUpaM bhakSyaM yo jano mama sannidhim Agacchati sa jAtu kSudhArtto na bhaviSyati, tathA yo jano mAM pratyeti sa jAtu tRSArtto na bhaviSyati|
36 Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
mAM dRSTvApi yUyaM na vizvasitha yuSmAnaham ityavocaM|
37 Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
pitA mahyaM yAvato lokAnadadAt te sarvva eva mamAntikam AgamiSyanti yaH kazcicca mama sannidhim AyAsyati taM kenApi prakAreNa na dUrIkariSyAmi|
38 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
nijAbhimataM sAdhayituM na hi kintu prerayiturabhimataM sAdhayituM svargAd Agatosmi|
39 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
sa yAn yAn lokAn mahyamadadAt teSAmekamapi na hArayitvA zeSadine sarvvAnaham utthApayAmi idaM matprerayituH piturabhimataM|
40 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (aiōnios g166)
yaH kazcin mAnavasutaM vilokya vizvasiti sa zeSadine mayotthApitaH san anantAyuH prApsyati iti matprerakasyAbhimataM| (aiōnios g166)
41 I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil.
tadA svargAd yad bhakSyam avArohat tad bhakSyam ahameva yihUdIyalokAstasyaitad vAkye vivadamAnA vakttumArebhire
42 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
yUSaphaH putro yIzu ryasya mAtApitarau vayaM jAnIma eSa kiM saeva na? tarhi svargAd avAroham iti vAkyaM kathaM vaktti?
43 Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
tadA yIzustAn pratyavadat parasparaM mA vivadadhvaM
44 Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
matprerakeNa pitrA nAkRSTaH kopi jano mamAntikam AyAtuM na zaknoti kintvAgataM janaM carame'hni protthApayiSyAmi|
45 Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
te sarvva IzvareNa zikSitA bhaviSyanti bhaviSyadvAdinAM grantheSu lipiritthamAste ato yaH kazcit pituH sakAzAt zrutvA zikSate sa eva mama samIpam AgamiSyati|
46 Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce.
ya IzvarAd ajAyata taM vinA kopi manuSyo janakaM nAdarzat kevalaH saeva tAtam adrAkSIt|
ahaM yuSmAn yathArthataraM vadAmi yo jano mayi vizvAsaM karoti sonantAyuH prApnoti| (aiōnios g166)
48 Jáť jsem ten chléb života.
ahameva tajjIvanabhakSyaM|
49 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
yuSmAkaM pUrvvapuruSA mahAprAntare mannAbhakSyaM bhUkttApi mRtAH
50 Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť.
kintu yadbhakSyaM svargAdAgacchat tad yadi kazcid bhuGktte tarhi sa na mriyate|
51 Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. (aiōn g165)
yajjIvanabhakSyaM svargAdAgacchat sohameva idaM bhakSyaM yo jano bhuGktte sa nityajIvI bhaviSyati| punazca jagato jIvanArthamahaM yat svakIyapizitaM dAsyAmi tadeva mayA vitaritaM bhakSyam| (aiōn g165)
52 Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti?
tasmAd yihUdIyAH parasparaM vivadamAnA vakttumArebhire eSa bhojanArthaM svIyaM palalaM katham asmabhyaM dAsyati?
53 I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
tadA yIzustAn Avocad yuSmAnahaM yathArthataraM vadAmi manuSyaputrasyAmiSe yuSmAbhi rna bhuktte tasya rudhire ca na pIte jIvanena sArddhaM yuSmAkaM sambandho nAsti|
54 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. (aiōnios g166)
yo mamAmiSaM svAdati mama sudhiraJca pivati sonantAyuH prApnoti tataH zeSe'hni tamaham utthApayiSyAmi| (aiōnios g166)
55 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
yato madIyamAmiSaM paramaM bhakSyaM tathA madIyaM zoNitaM paramaM peyaM|
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
yo jano madIyaM palalaM svAdati madIyaM rudhiraJca pivati sa mayi vasati tasminnahaJca vasAmi|
57 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
matprerayitrA jIvatA tAtena yathAhaM jIvAmi tadvad yaH kazcin mAmatti sopi mayA jIviSyati|
58 Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. (aiōn g165)
yadbhakSyaM svargAdAgacchat tadidaM yanmAnnAM svAditvA yuSmAkaM pitaro'mriyanta tAdRzam idaM bhakSyaM na bhavati idaM bhakSyaM yo bhakSati sa nityaM jIviSyati| (aiōn g165)
59 Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum.
yadA kapharnAhUm puryyAM bhajanagehe upAdizat tadA kathA etA akathayat|
60 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?
tadetthaM zrutvA tasya ziSyANAm aneke parasparam akathayan idaM gADhaM vAkyaM vAkyamIdRzaM kaH zrotuM zakruyAt?
61 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
kintu yIzuH ziSyANAm itthaM vivAdaM svacitte vijJAya kathitavAn idaM vAkyaM kiM yuSmAkaM vighnaM janayati?
62 Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl?
yadi manujasutaM pUrvvavAsasthAnam UrdvvaM gacchantaM pazyatha tarhi kiM bhaviSyati?
63 Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou.
Atmaiva jIvanadAyakaH vapu rniSphalaM yuSmabhyamahaM yAni vacAMsi kathayAmi tAnyAtmA jIvanaJca|
64 Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
kintu yuSmAkaM madhye kecana avizvAsinaH santi ke ke na vizvasanti ko vA taM parakareSu samarpayiSyati tAn yIzurAprathamAd vetti|
65 I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého.
aparamapi kathitavAn asmAt kAraNAd akathayaM pituH sakAzAt zakttimaprApya kopi mamAntikam AgantuM na zaknoti|
66 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
tatkAle'neke ziSyA vyAghuTya tena sArddhaM puna rnAgacchan|
67 Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?
tadA yIzu rdvAdazaziSyAn ukttavAn yUyamapi kiM yAsyatha?
tataH zimon pitaraH pratyavocat he prabho kasyAbhyarNaM gamiSyAmaH? (aiōnios g166)
69 A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
anantajIvanadAyinyo yAH kathAstAstavaiva| bhavAn amarezvarasyAbhiSikttaputra iti vizvasya nizcitaM jAnImaH|
70 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
tadA yIzuravadat kimahaM yuSmAkaM dvAdazajanAn manonItAn na kRtavAn? kintu yuSmAkaM madhyepi kazcideko vighnakArI vidyate|
71 A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
imAM kathaM sa zimonaH putram ISkarIyotIyaM yihUdAm uddizya kathitavAn yato dvAdazAnAM madhye gaNitaH sa taM parakareSu samarpayiSyati|
