Jan 5
1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
Depois disto havia uma festa entre os judeus, e Jesus subiu a Jerusalém.
2 Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
Ora em Jerusalém há, próximo à porta das ovelhas, um tanque, chamado em hebreu Bethesda, o qual tem cinco alpendres.
3 Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
Neste jazia grande multidão de enfermos; cegos, mancos e ressecados, esperando o movimento das águas.
4 Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
Porque um anjo descia em certo tempo ao tanque, e agitava a água; e o primeiro que ali descia, depois do movimento da água, sarava de qualquer enfermidade que tivesse.
5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
E estava ali um certo homem que, havia trinta e oito anos, se achava enfermo.
6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
E Jesus, vendo este deitado, e, sabendo que estava neste estado havia muito tempo, disse-lhe: Queres ficar são?
7 Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje.
O enfermo respondeu-lhe: Senhor, não tenho homem algum que, quando a água é agitada, me meta no tanque; mas, enquanto eu vou, desce outro adiante de mim.
8 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
Jesus disse-lhe: Levanta-te, toma a tua cama, e anda.
9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den.
Logo aquele homem ficou são; e tomou a sua cama, e partiu. E aquele dia era sábado.
10 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi.
Depois os judeus disseram àquele que tinha sido curado: É sábado, não te é lícito levar a cama.
11 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
Ele respondeu-lhes: aquele que me curou, esse disse: Toma a tua cama, e anda.
12 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
Perguntaram-lhe pois: Quem é o homem que te disse: Toma a tua cama, e anda?
13 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
E o que fôra curado não sabia quem era; porque Jesus se havia retirado, porquanto naquele lugar havia grande multidão.
14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo.
Depois Jesus encontrou-o no templo, e disse-lhe: Eis que já estás são; não peques mais, para que te não suceda alguma coisa pior.
15 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
E aquele homem foi, e anunciou aos judeus que Jesus era o que o curara.
16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu.
E por isso os judeus perseguiram a Jesus, e procuravam mata-lo; porque fazia estas coisas no sábado.
17 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
E Jesus lhes respondeu: Meu Pai obra até agora, e eu obro também.
18 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
Por isso pois os judeus ainda mais procuravam mata-lo, porque não só quebrantava o sábado, mas também dizia que Deus era seu próprio pai, fazendo-se igual a Deus.
19 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
Mas Jesus respondeu, e disse-lhes: Na verdade, na verdade vos digo que o Filho por si mesmo não pode fazer coisa alguma, se o não vir fazer ao Pai; porque tudo quanto ele faz o Filho o faz igualmente.
20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili.
Porque o Pai ama o Filho, e mostra-lhe todas as coisas que faz; e ele lhe mostrará maiores obras do que estas, para que vos maravilheis.
21 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
Porque, como o Pai resuscita os mortos, e os vivifica, assim também o Filho vivifica aqueles que quer.
22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.
Porque também o Pai a ninguém julga, mas deu ao Filho todo o juízo;
23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
Para que todos honrem o Filho, como honram o Pai. Quem não honra o Filho, não honra o Pai que o enviou.
24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. (aiōnios g166)
Na verdade, na verdade vos digo que quem ouve a minha palavra, e crê naquele que me enviou, tem a vida eterna, e não entrará em condenação, mas passou da morte para a vida (aiōnios g166)
25 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
Em verdade, em verdade vos digo que vem a hora, e agora é, em que os mortos ouvirão a voz do Filho de Deus, e os que a ouvirem viverão.
26 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
Porque, como o Pai tem a vida em si mesmo, assim deu também ao Filho ter a vida em si mesmo.
27 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
E deu-lhe o poder de exercer o juízo, porque é o Filho do homem.
28 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
Não vos maravilheis disto; porque vem a hora em que todos os que estão nos sepulcros ouvirão a sua voz.
29 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
E os que fizeram o bem sairão para a ressurreição da vida; e os que fizeram o mal para a ressurreição da condenação.
30 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy.
Eu não posso de mim mesmo fazer coisa alguma: como ouço, assim julgo; e o meu juízo é justo, porque não busco a minha vontade, mas a vontade do Pai que me enviou.
31 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
Se eu testifico de mim mesmo, o meu testemunho não é verdadeiro.
32 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
Há outro que testifica de mim, e sei que o testemunho que ele dá de mim é verdadeiro.
33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
Vós mandastes a João, e ele deu testemunho da verdade.
34 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
Eu, porém, não recebo testemunho de homem; mas digo isto, para que vos salveis.
35 Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho.
Ele era a candeia ardente e resplandecente; e vós quizestes alegrar-vos por um pouco de tempo com a sua luz.
36 Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal.
Mas eu tenho maior testemunho do que o de João; porque as obras que o Pai me deu que cumprisse, as mesmas obras que eu faço, testificam de mim, que o Pai me enviou.
37 A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli.
E o Pai, que me enviou, ele mesmo testificou de mim. Vós nunca ouvistes a sua voz, nem vistes o seu parecer;
38 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte.
E a sua palavra não permanece em vós; porque naquele que ele enviou não credes vós
39 Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. (aiōnios g166)
Examinai as escrituras; porque vós cuidais ter nelas a vida eterna, e são elas que de mim testificam. (aiōnios g166)
40 Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
E não quereis vir a mim para terdes vida.
41 Chvály od lidí nepřijímám.
Eu não recebo a honra dos homens;
42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
Mas bem vos conheço, que não tendes em vós o amor de Deus.
43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
Eu vim em nome de meu Pai, e não me aceitais; se outro vier em seu próprio nome, a esse aceitareis.
44 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
Como podeis vós crer, recebendo honra uns dos outros, e não buscando a honra que vem só de Deus?
45 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
Não cuideis que eu vos hei de acusar para com o Pai. há um que vos acusa, Moisés, em quem vós esperais.
46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal.
Porque, se vós cresseis em Moisés, crerieis em mim; porque de mim escreveu ele.
47 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
Porém, se não credes nos seus escritos, como crereis nas minhas palavras?
