Jan 5
1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
Pärast seda oli juutide püha, nii et Jeesus läks Jeruusalemma.
2 Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
Jeruusalemmas Lambavärava lähedal on tiik, mida heebrea keeles nimetatakse Betsataks ja mille kõrval on viis sammaskoda.
3 Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
Haigete inimeste hulgad lamasid neis sammaskodades − pimedad, vigased ja halvatud.
4 Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
Üks mees, kes oli seal, oli kolmkümmend kaheksa aastat haige olnud. Jeesus vaatas talle otsa, teades, et ta oli seal kaua aega lamanud, ja küsis talt:
6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
„Kas sa tahad terveks saada?“
7 Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje.
„Isand, “vastas haige mees, „mul ei ole kedagi, kes mind vette aitaks, kui vett segatakse. Sel ajal, kui ma sinna üritan minna, jõuab alati keegi minust ette.“
8 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
„Tõuse püsti, võta oma matt ja kõnni!“ütles Jeesus talle.
9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den.
Kohe sai mees terveks. Ta võttis oma mati ja hakkas kõndima. Päev, mil see juhtus, oli hingamispäev.
10 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi.
Niisiis ütlesid juudid terveks saanud mehele: „Täna on hingamispäev! Seadus ei luba matti kanda!“
11 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
„Mees, kes mu terveks tegi, käskis mul mati võtta ja kõndida, “vastas ta.
12 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
„Kes see inimene on, kes sul käskis mati võtta ja kõndida?“küsisid nad.
13 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
Kuid terveks saanud mees ei teadnud, kes see oli, sest Jeesus oli ümbritseva rahvahulga sisse lipsanud.
14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo.
Hiljem leidis Jeesus mehe templist ja ütles talle: „Vaata, sa oled nüüd terveks saanud. Ära siis tee enam pattu, muidu võib sinuga midagi hullemat juhtuda.“
15 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
Mees läks juutide juurde ja ütles neile, et see oli Jeesus, kes oli ta terveks teinud.
16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu.
Nii hakkasid juudid Jeesust kimbutama, sest ta tegi asju hingamispäeval.
17 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
Aga Jeesus ütles neile: „Minu isa tegutseb ikka veel ja nii ka mina.“
18 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
Seetõttu üritasid juudid veel enam teda tappa, sest lisaks hingamispäeva rikkumisele nimetas ta Jumalat oma Isaks, tehes ennast Jumalaga võrdseks.
19 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
Niisiis selgitas Jeesus neile: „Ma räägin teile tõtt: Poeg ei saa iseenesest midagi teha; ta saab teha ainult seda, mida näeb Isa tegemas. Mida teeb Isa, seda teeb ka Poeg.
20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili.
Sest Isa armastab Poega ja ilmutab talle, mida ta teeb; ja Isa näitab talle veel uskumatumaid asju, mis teid täielikult hämmastavad.
21 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
Sest samamoodi nagu Isa annab elu neile, kelle ta surnuist üles äratab, annab ka Poeg elu neile, kellele tahab.
22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.
Isa ei mõista kellegi üle kohut. Kõik õigused kohut mõista on ta andnud Pojale,
23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
et kõik austaksid Poega, nagu nad austavad Isa. Kes ei austa Poega, ei austa Isa, kes on Poja läkitanud.
24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. (aiōnios g166)
Ma räägin teile tõtt: neil, kes järgivad, mida ma ütlen, ja usuvad temasse, kes minu on läkitanud, on igavene elu. Neid ei mõisteta hukka, vaid nad on läinud surmast ellu. (aiōnios g166)
25 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
Ma räägin teile tõtt: tuleb aeg − õigupoolest on see juba käes −, kui surnud kuulevad Jumala Poja häält, ja need, kes kuulevad, elavad!
26 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
Just nagu Isal on eluandev vägi iseeneses, on ta andnud sama eluandva väe Pojale.
27 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
Isa on andnud talle ka õiguse kohut mõista, sest ta on inimese Poeg.
28 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
Ärge üllatuge sellest, sest tuleb aeg, mil kõik, kes on hauas, kuulevad tema häält
29 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
ja tõusevad üles: need, kes on teinud head, elu ülestõusmiseks, ja need, kes on teinud kurja, hukkamõistmise ülestõusmiseks.
30 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy.
Ma ei suuda iseenesest midagi teha. Ma mõistan kohut selle põhjal, mida on mulle öeldud, ja mu otsus on õige, sest ma ei täida enda tahet, vaid tema tahet, kes mu läkitas.
31 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
Kui ma väidaksin midagi enda kohta, ei oleks need väited kehtivad,
32 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
vaid keegi teine tunnistab minust ja ma tean, et see, mida ta minu kohta ütleb, on õige.
33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
Te küsisite Johanneselt minu kohta ja ta rääkis tõtt,
34 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
kuid mul ei ole vaja inimeste heakskiitu. Ma selgitan seda teile, et te võiksite päästetud saada.
35 Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho.
Johannes oli nagu eredalt põlev lamp ja te olite valmis mõnda aega tema valgust nautima.
36 Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal.
Aga tunnistus, mida mina annan, on suurem kui Johannese oma, sest ma teen tööd, mille Isa andis mulle teha,
37 A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli.
ning see on tõend, et Isa läkitas mu. Isa, kes mu läkitas, räägib ise minu eest. Te ei ole kunagi tema häält kuulnud, te ei ole näinud, missugune ta välja näeb,
38 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte.
ja te ei võta vastu, mida ta ütleb, sest te ei usu sellesse, kelle ta läkitas.
39 Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. (aiōnios g166)
Te uurite pühi kirju, sest arvate, et saate nende abil igavese elu. Kuid need tunnistavad minu toetuseks! (aiōnios g166)
40 Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
Ja ometi ei taha te minu juurde tulla, et võiksite elada.
41 Chvály od lidí nepřijímám.
Ma ei taotle inimeste heakskiitu
42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
− ma tunnen teid ja tean, et teie sees ei ole Jumala armastust.
43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
Sest ma olen tulnud oma Isa esindama ja te ei võtnud mind vastu; aga kui tuleb keegi, kes esindab iseennast, siis võtate ta vastu!
44 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
Kuidas te saate minusse uskuda, kui taotlete kiitust üksteiselt ega taotle kiitust ainsalt tõeliselt Jumalat?
45 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
Aga ärge arvake, et ma süüdistan teid Isa ees. Teid süüdistab Mooses, keda te nii väga usaldate.
46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal.
Sest kui te tõesti usuksite Moosest, siis usuksite ka minusse, sest tema kirjutas minust.
47 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
Aga kuna te ei usu, mida ta on öelnud, miks peaksite uskuma seda, mida ütlen mina?“
