Jan 4
1 A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan,
Ko torej zvé Gospod, da so Farizeji slišali, da Jezus več učencev dobiva in krščuje, nego Janez,
2 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho, )
(Da si ravno Jezus sam ni krščeval, nego učenci njegovi, )
3 Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee.
Zapustí Judejo, in odide zopet v Galilejo.
4 Musil pak jíti skrze Samaří.
Moral je pa iti skozi Samarijo.
5 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
Ter pride v mesto Samarijsko, ktero se imenuje Sihar, blizu vasi, ktero je dal Jakob Jožefu sinu svojemu.
6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny.
Bil je pa tam studenec Jakobov. Jezus torej, truden od pota, sedel je tako na studencu. Bilo je okoli šeste ure.
7 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti.
Kar pride žena iz Samarije zajemat vodo. Velí jej Jezus: Daj mi piti.
8 Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.
(Kajti učenci njegovi so bili odšli v mesto, da kupijo živeža.)
9 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
Pa mu žena Samarijanka reče: Kako moreš ti, ko si Jud, mene, ki sem žena Samarijanka, prositi, naj ti dam piti? (Kajti Judje se ne pečajo s Samarijani.)
10 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.
Jezus odgovorí in jej reče: Ko bi vedela dar Božji, in kdo je ta, ki ti pravi: Daj mi piti! prosila bi ti njega, in dal bi ti žive vode.
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
Reče mu žena: Gospodi saj še zajeti nimaš s čim, in vodnjak je globok: odkod imaš torej živo vodo?
12 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
Jeli si ti veči od našega očeta Jakoba, kteri nam je dal vodnjak, in je sam iž njega pil, in sinovi njegovi, in živina njegova?
13 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
Jezus odgovorí in jej reče: Vsak, kdor pije od te vode, ožejal bo zopet.
15 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
Velí mu žena: Gospod! daj mi té vode, da ne bom žejna, in ne bom sèm hodila zajemat.
16 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem.
Velí jej Jezus: Pojdi, pokliči moža svojega, in pridi sèm.
17 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
Žena odgovorí in reče: Nimam moža. Reče jej Jezus: Prav si povedala: Nimam moža.
18 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
Imela si namreč pet móž; in kogar sedaj imaš, ni mož tvoj: to si po pravici povedala.
19 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
Reče mu žena: Gospod! vidim, da si prerok.
20 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti.
Očetje naši so na tej gori molili; vi pa pravite da je v Jeruzalemu kraj, kjer je treba moliti.
21 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
Reče jej Jezus: Žena! verjemi mi, da bo prišel čas, in sedaj je, ko ne boste ne na tej gori ne v Jeruzalemu molili očeta.
22 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
Vi molite, kar ne véste; mi molimo, kar vémo: kajti zveličanje je od Judov.
23 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
Ali prišel bo čas, in sedaj je, ko bodo pravi molilci molili očeta v duhu in resnici: saj oče tudi išče takošnih, da bi ga molili.
24 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
Bog je duh; in kteri ga molijo, morajo v duhu in resnici moliti.
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
Reče mu žena: Vem, da bo Mesija prišel (ki se imenuje Kristus); Kedar on pride, oznanil nam bo vse.
26 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
Reče jej Jezus: Jaz sem, ki govorim s teboj.
27 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
In na to pridejo učenci njegovi, in začudijo se, da se z ženo pogovarja; vendar pa nobeden ni rekel; Kaj hočeš? ali: Kaj se pogovarjaš ž njo?
28 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
A žena pustí vrč, in odide v mesto, in velí ljudém:
29 Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
Pojdite, poglejte človeka, kteri mi je povedal vse, kar sem storila: jeli ni ta Kristus?
30 Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
Ter izidejo iz mesta, in pridejo k njemu.
31 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
Med tem so ga pa učenci njegovi prosili, govoreč: Rabi, jej!
32 A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte.
On jim pa reče: Jaz imam jed, da jém, za ktero vi ne véste.
33 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
Učenci so se torej pomenkovali med seboj: Je li mu je kdo prinesel jesti?
34 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
Reče jim Jezus: Moja jed je, da izpolnjujem voljo tega, kteri me je poslal, in dodelam njegovo delo.
35 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
Ne pravite li vi, da še štiri mesece, pa bo prišla žetev? Glej, pravim vam, povzdignite oči svoje, in poglejte njive, kako užé rumené za žetev.
36 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne. (aiōnios g166)
In kdor žanje, prejema plačilo, in zbira sad za večno življenje: da se radujeta oba ob enem, kdor seje in kdor žanje. (aiōnios g166)
37 Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne.
Kajti v tem je beseda resnična, da je drugi, kteri seje, in drugi, kteri žanje.
38 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
Jaz sem vas poslal žet, česar vi niste obdelali; drugi so obdelali, in vi ste v njihovo delo prišli.
39 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
Iz tega mesta jih je veliko verovalo va-nj od Samarijanov, za voljo besede žene, ktera je pričala: Povedal mi je vse, kar sem storila.
40 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
Ko pridejo torej Samarijani k njemu, prosili so ga, naj ostane pri njih; in ostal je tam dva dní.
41 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
In veliko več jih je verovalo za voljo njegove besede.
42 A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus.
A ženi so pravili: Sedaj ne verujemo več za voljo tvoje besede, ker smo sami slišali, in vémo, da je ta resnično zveličar sveta Kristus.
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
Po teh dveh dnéh pa izide odtod, in odide v Galilejo.
44 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není.
Kajti Jezus sam je pričal, da prerok v svojej domovini nima časti.
45 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku.
Ko pa pride v Galilejo, sprejmó ga Galilejci, kteri so bili videli vse, kar je storil v Jeruzalemu na praznik; kajti tudi oni so bili prišli na praznik.
46 Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
In zopet pride Jezus v Kano Galilejsko, kjer je bil premenil vodo v vino. In bil je neki kraljev človek, kogar sin je bolen bil v Kapernaumu.
47 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
Ta, slišavši, da je prišel Jezus iz Judeje v Galilejo, odide k njemu, in prosil ga je, naj snide in mu uzdravi sina: imel je namreč umreti.
48 I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
Reče mu torej Jezus: Če znamenj in čudežev ne vidite, ne verujete.
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj.
Velí mu kraljev človek: Gospod! snidi, dokler ni umrl otrok moj.
50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel.
Reče mu Jezus: Pojdi! sin tvoj je živ. In veroval je človek besedi, ktero mu je Jezus rekel, in šel je.
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest.
A ko je še šel, srečajo ga hlapci njegovi, in sporočé, govoreč: Sin tvoj je živ.
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
In vpraša jih za uro, obklej mu je odleglo. In rekó mu: Včeraj ob sedmih ga je pustila mrzlica.
53 Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
Tedaj spozná oče, da tisto uro, ko mu je Jezus rekel: Sin tvoj je živ. In veroval je on in vsa hiša njegova.
54 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.
Ta zopet, drugi čudež, storil je Jezus, ko je prišel iz Judeje v Galilejo.
