Jan 4
1 A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan,
When therefore the Lord knew, that the Pharisees had heard—Jesus, more disciples, is making and immersing, than John, —
2 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho, )
although indeed, Jesus himself, was not immersing, but his disciples,
3 Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee.
he left Judaea, and departed again into Galilee.
4 Musil pak jíti skrze Samaří.
Now he must needs pass through Samaria.
5 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
He cometh, therefore, unto a city of Samaria, called Sychar, near the parcel of ground which Jacob gave unto Joseph his son.
6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny.
Now Jacob’s fountain was there. Jesus, therefore, having become toil-worn with the journey, was sitting thus, upon the fountain. It was about the sixth hour.
7 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti.
There cometh a woman of Samaria to draw water. Jesus saith unto her—Give me to drink!
8 Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.
for, his disciples, had gone away into the city, that, food, they might buy.
9 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
The Samaritan woman, therefore, saith unto him—How dost, thou, being, a Jew, ask to drink, of me, who am, a Samaritan woman? [for, Jews, have no dealings with Samaritans.]
10 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.
Jesus answered, and said unto her—If thou hadst known the free gift of God, and who it is that is saying unto thee, Give me to drink, thou, wouldst have asked him, and he would have given thee living water.
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
She saith unto him—Sir! not even a bucket, hast thou, —and, the well, is, deep: —Whence, then, hast thou the living water?
12 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
Art, thou, greater than, our father Jacob, who gave us the well, —and, himself, out of it drank, and his sons, and his flocks?
13 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
Jesus answered, and said unto her—Whosoever drinketh of this water, will thirst, again;
15 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
The woman saith unto him—Sir! give me this water, that I thirst not, neither be coming hither to draw.
16 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem.
He saith unto her—Go, call thy husband, and come hither!
17 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
The woman answered, and said [unto him]—I have no husband. Jesus saith unto her—Well, saidst thou, A husband, I have not;
18 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
for, five husbands, thou hast had, —and, now, he whom thou hast, is not thy, husband: This true thing, hast thou spoken.
19 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
The woman saith unto him—Sir! I perceive that, a prophet, art, thou: —
20 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti.
Our fathers, in this mountain, worshipped; and, ye, say, that, in Jerusalem, is the place, where, to worship, it behoveth.
21 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
Jesus saith unto her—Believe me, woman! There cometh an hour, when, neither in this mountain, nor yet in Jerusalem, shall ye worship the Father.
22 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
Ye, worship, that which ye know not; We, worship, that which we know; because, salvation, is, of the Jews.
23 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
But there cometh an hour, and, now, is, —when, the real worshippers, shall worship the Father in spirit and truth; for, even the Father, is seeking, such as these, as his worshippers.
24 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
God is, spirit; and, they that worship him, in spirit and truth, must needs worship.
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
The woman saith unto him—I know that, Messiah, cometh, who is called Christ, —Whensoever, he, shall come, he will tell us, everything.
26 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
Jesus saith unto her—I, that speak unto thee, am he.
27 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
And, hereupon, came his disciples, and they began to marvel, that, with a woman, he was talking. No one, however, said—What seekest thou? or—Why talkest thou with her?
28 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
The woman, therefore, left her water-vessel, and went away into the city, and saith unto the men—
29 Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
Come! see a man, that told me all things that ever I did: Can, this, be, the Christ?
30 Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
They came forth out of the city, and were coming unto him.
31 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
In the meantime, the disciples were requesting him, saying—Rabbi! eat.
32 A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte.
But, he, said unto them—I, have, food, to eat, of which, ye, know not.
33 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
The disciples, therefore, began to say, one to another—Hath anyone brought him, to eat?
34 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
Jesus saith unto them—My food, is, that I should do the will of him that sent me, and complete, his work.
35 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
Are, ye, not saying—Yet, a fourmonth, it is, and, the harvest, cometh? Lo! I say unto you—Lift up your eyes, and gaze at the fields, —that, white, are they unto, harvest. Already,
36 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne. (aiōnios g166)
he that reapeth, receiveth, a reward, and gathereth fruit unto life age-abiding; that, he that soweth, together may rejoice, with him that reapeth. (aiōnios g166)
37 Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne.
For, herein, doth the saying, hold good, —One, is the sower, and, another, is the reaper.
38 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
I, sent you forth, to be reaping that whereon, ye, have not toiled: Others, have toiled, and, ye, into their toil, have entered.
39 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
And, out of that city, many, believed on him—of the Samaritans, —by reason of the word of the woman in bearing witness—He told me all things that ever I did.
40 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
When, therefore, the Samaritans came unto him, they went on to request him to abide with them; and he abode there two days.
41 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
And, many more, believed by reason of his discourse;
42 A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus.
and, unto the woman, began to say—No longer, by reason of thy talk, do we believe; for, we ourselves, have heard, and know that, This One, is, in truth, the Saviour of the world.
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
But, after the two days, he went forth from thence, into Galilee.
44 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není.
For, Jesus himself, bare witness, that, a prophet, in his own fatherland, hath not, honour.
45 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku.
So, when he came into Galilee, the Galilaeans welcomed him, having seen, all things, whatsoever he had done in Jerusalem during the feast; for, they also, went unto the feast.
46 Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
So he came again into Cana of Galilee, where he had made the water, wine. And there was a certain courtier, whose son was sick, in Capernaum.
47 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
The same, hearing that Jesus had come out of Judaea into Galilee, came away unto him, and began requesting him, that he would come down and heal his son; for he was on the point of dying.
48 I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
Jesus therefore said unto him—Except, signs and wonders, ye see, in nowise will ye believe.
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj.
The courtier saith unto him—Sir! come down, ere my child die!
50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel.
Jesus saith unto him—Be going thy way: thy son, liveth! And the man believed in the word which Jesus spake to him, and at once went his way.
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest.
And, when he was even now going down, his servants, met him, saying, that, his boy, was living.
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
So he enquired the hour, from them, when he began, to amend. They said, therefore, unto him—Yesterday, at the seventh hour, the fever left him.
53 Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
So the father took note that it was, in that hour, wherein Jesus said unto him—Thy son, liveth! and he believed, he, and all his house.
54 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.
Now, this again, as, a second sign, Jesus did, after coming out of Judaea into Galilee.
