< Jan 2 >
1 Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam.
2 A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu.
3 Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají.
4 Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.
5 Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte.
6 I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podlé očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě neb tři míry.
7 Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.
8 I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.
9 A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu, ) povolal ženicha ten vrchní správce,
10 A řekl mu: Každý člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
11 To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.
12 Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní;
13 Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma.
14 A nalezl v chrámě prodavače volů a ovec i holubic, a penězoměnce sedící.
15 A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.
16 A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odneste tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým.
17 I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.
18 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš?
19 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej.
20 I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej?
21 Ale on mluvil o chrámu těla svého.
22 A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.
23 A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil.
24 Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, proto že on znal všecky.
25 Aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku; nebo on věděl, co by bylo v člověku.
