Jan 2
1 Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam.
V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie.
2 A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu.
Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci.
3 Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají.
Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi.
4 Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.
„Proč mi to říkáš?“odpověděl Ježíš. „Moje chvíle ještě nepřišla.“
5 Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte.
Marie vyzvala obsluhující: „Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže.“
6 I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podlé očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě neb tři míry.
Na chodbě stálo šest kamenných – asi hektolitrových – nádob, kterých se používalo k obřadnímu umývání.
7 Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.
Ježíš poručil sloužícím, aby je naplnili vodou.
8 I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.
Když to udělali, vyzval je: „Dejte z toho ochutnat správci hostiny.“
9 A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu, ) povolal ženicha ten vrchní správce,
Nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, zavolal ženicha
10 A řekl mu: Každý člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
a řekl mu: „To víno je vynikající. Obvykle se začíná lepším a končí horším. Ale tobě vydrželo dobré víno až do konce.“
11 To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.
Zázrakem v Káni Ježíš poprvé projevil svou božskou moc. A jeho učedníci v něho uvěřili.
12 Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní;
Potom Ježíš se svou matkou, bratry a učedníky strávil několik dní v Kafarnaum.
13 Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma.
Blížily se židovské velikonoční svátky, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma.
14 A nalezl v chrámě prodavače volů a ovec i holubic, a penězoměnce sedící.
Na nádvoří Jeruzalémského chrámu našel směnárníky peněz, prodavače obětních býčků, ovcí a holubů.
15 A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.
Upletl si z provázků důtky a z chrámového nádvoří prodavače i s dobytkem vyhnal. Směnárníkům zpřevracel stoly a rozházel peníze.
16 A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odneste tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým.
„Pryč s tím odtud. Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“volal za nimi.
17 I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.
V té chvíli si učedníci vzpomněli na starozákonní proroctví: „Stravuje mne horlivost pro Boží dům.“
18 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš?
Židé se ho hněvivě ptali: „Jak si můžeš dovolit takto jednat? Máš-li pověření od Boha, dokaž je nějakým zázrakem!“
19 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej.
„Dobře, “odpověděl Ježíš, „zbořte tento chrám, a já ho ve třech dnech znovu postavím.“
20 I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej?
„Co je to za nesmysl?“posmívali se mu Židé. „Vždyť chrám stavěli plných čtyřicet šest let, a ty bys ho chtěl vystavět ve třech dnech?“
21 Ale on mluvil o chrámu těla svého.
Židé Ježíšova slova nepochopili. Nemluvil totiž o chrámu, ale o svém těle.
22 A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.
I učedníci tomu porozuměli až po jeho zmrtvýchvstání.
23 A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil.
Během Velikonoc vykonal Ježíš v Jeruzalémě řadu zázraků, a tak v něj mnozí uvěřili.
24 Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, proto že on znal všecky.
Věděl o každém všechno, nepotřeboval se na nikoho vyptávat. Sám však zůstával pro mnohé hádankou.
25 Aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku; nebo on věděl, co by bylo v člověku.
