< Jan 10 >

1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
Resnično resnično vam pravim: Kdor ne vhaja skozi vrata v ovčji hlev, nego prelazi drugod, ta je tat in razbojnik.
2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
Kdor pa vhaja skozi vrata, ta je pastir ovâc.
3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
Temu vratar odpira, in ovce glas njegov poslušajo, in svoje ovce kliče po imenu, in izganja jih.
4 A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
In ko ovce svoje izžene, gre pred njimi; in ovce gredó za njim, ker poznajo glas njegov;
5 Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.
A za tujcem ne gredó, nego odbežé od njega: ker ne poznajo tujega glasu.
6 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
To priliko jim je Jezus povedal; ali oni niso razumeli, kaj bi to bilo, kar jim je pravil.
7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.
Tedaj jim Jezus zopet reče: Resnično resnično vam pravim, da sem jaz vrata ovcam.
8 Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.
Vsi, kolikorkoli jih je prišlo pred menoj, tatjé so in razbojniki: ali ovce jih niso poslušale.
9 Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
Jaz sem vrata; skozi mene če kdo vnide, zveličal se bo, in pojde noter in izšel bo, in našel bo pašo.
10 Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.
Tat ne vnide, razen da ukrade in ubije in pogubí: jaz sem prišel, da bi življenje imeli, in obilno imeli.
11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
Jaz sem dober pastir; dober pastir poklada dušo svojo za ovce.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
Najemnik pa, in kdor ni pastir, komur niso ovce lastne, vidi volka, da gre, pa popustí ovce, in odbeží: in volk jih razgrabi, in razpodí ovce.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
Najemnik pa odbeží, ker je najemnik, in ne mara za ovce.
14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.
Jaz sem dober pastir; in poznam svoje, in moje poznajo mene:
15 Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
Kakor oče mene pozná, in jaz očeta poznam. In dušo svojo pokladam za ovce.
16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
Tudi drugih ovâc imam, ktere niso iz tega hleva; tudi té moram pripeljati, in poslušale bodo glas moj: in ena čreda bo, eden pastir.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
Za to me oče ljubi, ker jaz dušo svojo pokladam, da jo zopet vzemem.
18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.
Nihče je ne jemlje od mene, nego sam od sebe jo pokladam. Oblast imam, da položim; in oblast imam, da jo zopet vzemem. To zapoved sem prejel od očeta svojega.
19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
In med Judi nastane zopet razpor za voljo teh besed.
20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
Govorilo pa jih je veliko od njih: Hudiča ima in neumen je: kaj ga poslušate?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
Drugi so pravili: Kdor ima hudiča, ne govorí tako; ali more hudič slepcem odpirati oči?
22 Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
Bil je pa praznik obnovljenja v Jeruzalemu, in bila je zima.
23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
In sprehajal se je Jezus po lopi Solomonovej.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
In obstopijo ga Judje, in govorili so mu: Doklej nas v nevednosti pustiš? Če si ti Kristus, povej nam na ravnost.
25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
Odgovorí jim Jezus: Povedal sem vam, pa ne verujete. Dela, ktera jaz delam v ime očeta svojega, ta pričajo za-me.
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
To da vi ne verujete, ker niste od mojih ovâc, kakor sem vam povedal.
27 Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
Moje ovce poslušajo glas moj, in jaz jih poznam; in za menoj gredó,
28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. (aiōn g165, aiōnios g166)
In jaz jim bom dal večno življenje; in na vekomaj ne bodo poginile, in nihče jih ne bo iztrgal iz moje roke. (aiōn g165, aiōnios g166)
29 Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
Oče moj, kteri mih jih je dal, veči je od vseh, in nihče jih ne more iztrgati iz roke očeta mojega.
30 Já a Otec jedno jsme.
Jaz in oče sva eno.
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
In zopet zgrabijo Judje kamenje, da bi ga kamenjali.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
Odgovorí jim Jezus: Veliko dobrih del sem vam pokazal od očeta svojega; za ktero od teh del me boste kamenjali?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
Odgovoré mu Judjé, govoreč: Za dobro delo te ne bomo kamenjali, nego za kletvino, in ker se ti, ki si človek, delaš Boga.
34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
Odgovorí jim Jezus: Ni li pisano v zakonu vašem: "Jaz sem rekel: bogovi ste?"
35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,
Če je tiste imenoval bogove, kterim je beseda Božja bila (in pismo se ne more razvezati, ):
36 Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
Kaj meni pa, ki me je oče posvetil in na svet poslal, pravite vi: Preklinjaš! ker sem rekel: Sin Božji sem?
37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
Če ne delam del očeta svojega, ne verujete mi;
38 Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
Če pa delam, če tudi meni ne verujete, verujte delom: da razpoznate in boste verovali, da je oče v meni, in jaz v njem.
39 Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.
In zopet so ga gledali prijeti; ali izmakne jim se iz rók.
40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.
In odide zopet na oni kraj Jordana, na kraj, kjer je poprej Janez bil, ko je krstil; in ostane tu.
41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
In veliko jih pride k njemu; in pravili so: Janez res ni nobenega čudeža storil; ali karkoli je Janez povedal za tega, bilo je vse resnično.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.
In veliko jih je tu verovalo va-nj.

< Jan 10 >