Jan 10
1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
Amen, amen dico vobis: qui non intrat per ostium in ovile ovium, sed ascendit aliunde: ille fur est, et latro.
2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
Qui autem intrat per ostium, pastor est ovium.
3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
Huic ostiarius aperit, et oves vocem eius audiunt, et proprias ovas vocat nominatim, et educit eas.
4 A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
Et cum proprias oves emiserit, ante eas vadit: et oves illum sequuntur, quia sciunt vocem eius.
5 Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.
Alienum autem non sequuntur, sed fugiunt ab eo: quia non noverunt vocem alienorum.
6 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
Hoc proverbium dixit eis Iesus. Illi autem non cognoverunt quid loqueretur eis.
7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.
Dixit ergo eis iterum Iesus: Amen, amen dico vobis, quia ego sum ostium ovium.
8 Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.
Omnes quotquot venerunt, fures sunt, et latrones, et non audierunt eos oves.
9 Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
Ego sum ostium. Per me si quis introierit, salvabitur: et ingredietur, et egredietur, et pascua inveniet.
10 Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.
Fur non venit nisi ut furetur, et mactet, et perdat. Ego veni ut vitam habeant, et abundantius habeant.
11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
Ego sum pastor bonus. Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
Mercenarius autem, et qui non est pastor, cuius non sunt oves propriae, videt lupum venientem, et dimittit oves, et fugit: et lupus rapit, et dispergit oves:
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
mercenarius autem fugit, quia mercenarius est, et non pertinet ad eum de ovibus.
14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.
Ego sum pastor bonus: et cognosco oves meas, et cognoscunt me meae.
15 Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
Sicut novit me Pater, et ego agnosco Patrem: et animam meam pono pro ovibus meis.
16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
Et alias oves habeo, quae non sunt ex hoc ovili: et illas oportet me adducere, et vocem meam audient, et fiet unum ovile, et unus pastor.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
Propterea me diligit Pater: quia ego pono animam meam, ut iterum sumam eam.
18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.
Nemo tollit eam a me: sed ego pono eam a meipso, et potestatem habeo ponendi eam: et potestatem habeo iterum sumendi eam: Hoc mandatum accepi a Patre meo.
19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
Dissensio iterum facta est inter Iudaeos propter sermones hos.
20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
Dicebant autem multi ex ipsis: Daemonium habet, et insanit: quid eum auditis?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
Alii dicebant: Haec verba non sunt daemonium habentis: numquid daemonium potest caecorum oculos aperire?
22 Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
Facta sunt autem Encaenia in Ierosolymis: et hiems erat.
23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
Et ambulabat Iesus in templo, in porticu Salomonis.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
Circumdederunt ergo eum Iudaei, et dicebant ei: Quousque animam nostram tollis? si tu es Christus, dic nobis palam.
25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
Respondit eis Iesus: Loquor vobis, et non creditis. opera, quae ego facio in nomine Patris mei, haec testimonium perhibent de me:
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
sed vos non creditis, quia non estis ex ovibus meis.
27 Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
Oves meae vocem meam audiunt: et ego cognosco eas, et sequuntur me:
29 Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
Pater meus quod dedit mihi, maius omnibus est: et nemo potest rapere de manu Patris mei.
30 Já a Otec jedno jsme.
Ego, et Pater unum sumus.
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
Sustulerunt ergo lapides Iudaei, ut lapidarent eum.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
Respondit eis Iesus: Multa bona opera ostendi vobis ex Patre meo, propter quod eorum opus me lapidatis?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
Responderunt ei Iudei: De bono opere non lapidamus te, sed de blasphemia: et quia tu homo cum sis, facis teipsum Deum.
34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
Respondit eis Iesus: Nonne scriptum est in lege vestra: quia Ego dixi, dii estis?
35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,
Si illos dixit deos, ad quos sermo Dei factus est, et non potest solvi scriptura:
36 Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
quem Pater sanctificavit, et misit in mundum, vos dicitis: Quia blasphemas: quia dixi, Filius Dei sum?
37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
Si non facio opera Patris mei, nolite credere mihi.
38 Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
Si autem facio: et si mihi non vultis credere, operibus credite, ut cognoscatis, et credatis quia Pater in me est, et ego in Patre.
39 Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.
Quaerebant ergo eum apprehendere: et exivit de manibus eorum.
40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.
Et abiit iterum trans Iordanem in eum locum, ubi erat Ioannes baptizans primum: et mansit illic:
41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
et multi venerunt ad eum, et dicebant: Quia Ioannes quidem signum fecit nullum.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.
Omnia autem quaecumque dixit Ioannes de hoc, vera erant. Et multi crediderunt in eum.
