Jan 10
1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
Imoamoani kani n yedi yi, yua n ki tagini bu buliñoabu kani ki kua li yanloli nni, ama ki doni kaanto ki kua kuli tie sugido leni sanjalo.
2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
Ama yua n tagini bu buliñoabu kani ki kua li yanloli nni, tie ipe yankpaalo.
3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
Bu buliñoabu jiidikoa luodi opo, ipe mo cengi o nialu. O yini wan die yaa pe, yua kuli leni yeli, ki ñani ba.
4 A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
O ya ñani wani die ya pe yeni, o baa cuoni bi liiga ke bi hua o, kelima bi bani o nialu.
5 Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.
Bi kan hoadi caano, ama bi baa sani ki foagidi okani, kelima baa bani bi canba niali.
6 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
Jesu den puaba laa kpanjama, ama baa den bandi wan maadi ba yaala yaa maama.
7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.
Jesu go den yedi ba: N yedi yi imoamoani mini n tie bu buliñoabu ipe po.
8 Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.
Yaaba n den kpa cua ke n daa cua kuli tie sugida leni sanjabe, ama ipe ki den cengi ba.
9 Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
Mini n tie bu buliñoabu. Yua n kua n kani kuli baa faabi o baa koa ki go ña ki baadi mi jiema.
10 Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.
O sugido cua ki bua ki su, ki kodi, ki bolini, ama mini n cua ke ipe n ba li miali ki ya pia li bonla kuli ke li dagidi bi po.
11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
Mini n tie o yankpaahamo. O yankpaahamo puuni omiali ope po.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
Ama o tuonsoanlo yua n ki die ipe, waa tie yankpaahamo, o ya laa ke ofuasangbanlo kpendi, o baa sani ki ha ipe. O fuasangbanlo baa cuo bi tianba ki yadi yaaba n sieni.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
O tuonsoanlo baa sani kelima waa die ipe, lanyaapo waa yagini o yama ipe. Mini n tie oyankpaahamo.
14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.
N bani n pe, n pe mo bani nni.
15 Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
Nani Baa n bani nni, ke n moko bani Baa maama, n puuni n miali n pe po.
16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
N pia yaa pe n kaa ye li naa yanloli nni, n baa cuani bani moko, bi baa gbadi n nialu, n baa pia yangoyenli leni yankpaayendo.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
Baa bua nni, kelima n puuni n miali, ki go baa guani ki gaa n cili.
18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.
O bakuli kanfie nni li, n pia upaalu ki baa pali, n go pia upaalu ki baa gaali, lani tie min den baa yaa ñoabonli n Baa kani.
19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
Mi paadima go den tieni Jufinba siiga kelima laa maama po.
20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
Bi siiga boncianla den tua: O pia ki cicibiadiga, o gaade, be yaapo ke yi cengi o?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
Bi tianba den tua: Cicibiadiga ka, cicibiadiga ba fidi ki nuadi juama?
22 Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
Li den tie ku fawaagu yogunu, ke bi jaani yaa jaanma n yi U Tienu diegu gagidima jaanma Jelusalema po.
23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
Jesu den cuoni ki gaandi U Tienu diegu nni, Salimono ciagu tinga.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
Jufinba den taani ki lindi o, ki yedi o: Hali u laa yogunu yo ke a baa waani ti, ti yama n duani? A ya tie U Tienu n gandi yua han kadi ki waani ti.
25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
Jesu den guani ki yedi ba: N waani yi, ama yii daani, min tuuni ya tuona, n Baa yeli nni tiendi n po siedi.
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
Ama yii daani kelima yii tie min die yaa pe siigs yaaba.
27 Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
N ya pe cengi n nialu. N bani ba, ban mo huani.
29 Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
N baa yua n puni nni ba cie yua kuli. O bakuli kan fidi ki fieba, n Baa nuu nni mo.
30 Já a Otec jedno jsme.
Mini leni Baa tie yendo.
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
Jufinba go den taa a tana ki baa madi o.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
Jesu den yedi ba: N teni ke yi laa atuonhama boncianla, yaa n ñani nBaa kani. Li laa tuonli yaapo yo ke yi baa madi nni atana?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
Jufinba den guani ki yedi o: Ti kan madi a, atana kelima tuonliba po ka, ama han sugidi U Tienu yeni, kelima fini yua n tie nisaalo tua ke a tie U Tienu!
34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
Jesu den guani ki yedi ba: Naani laa diani yi balimaama nni ki yedi: N yedi ke yi tie tieni?
35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,
Li ya tie ke U Tienu yedi ke wan maadini yaaba tie nani yi tieni yeni, ke ti bani ke idiani mo kanlebidi.
36 Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
li nan gaa lede yo ke yi yedi: ke mini yua tie U Tienu n gandi ki gagidi yua ki soani o handuna nni sugidi U Tienu kelima n yedi ke n tie U Tienu Bijua po?
37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
N yaa tuuni n Baa tuona yin da daani n maama.
38 Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
Ama n ya tuuni o tuona, baa ke yii daani n maama, daani mani kelima min tuuni ya tuona po, yi bandi ki go ga ke Baa ye n niinni, ke n mo ye Baa niinni.
39 Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.
Lanyaapo bi go den lingi ki baa cuo o, ama o den ciadi bi nuu nni.
40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.
Lane Jesu go den gedi Judana kpenu kandima, Jan n den kpa batisi bi niba naankani, ki kali li kani.
41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
Bi niba boncianla den kpendi o kani, ki tua: Jan ki den tieni bancianma ba. Ama wan den maadi yaa maama o naajoa po kuli tie moamoani.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.
Li kani bi niba boncianla den daani o.
