Jan 10
1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
Истина, истина ви казвам, който не влиза през вратата на кошарата на овцете, но прескача от другаде, той е крадец и разбойник.
2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
А който влиза през вратата, овчар е на овцете.
3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
Нему вратарят отваря; и овцете слушат гласа му; и вика своите овце по име и ги извежда.
4 A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
Когато е изкарал всичките свои, върви пред тях; и овцете го следват, защото познават гласа му.
5 Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.
А подир чужд човек няма да следват, но ще побягнат от него; защото не познават гласа на чуждите.
6 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
Тази притча им каза Исус; но те не разбраха какво им говореше.
7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.
Тогава Исус пак рече: Истина, истина ви казвам, Аз съм вратата на овцете.
8 Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.
Всички, които са дошли преди Мене, са крадци и разбойници; но овцете не ги послушаха.
9 Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
Аз съм вратата; през Мене ако влезе някой, ще бъде спасен, и ще влиза, и ще излиза, и паша ще намира.
10 Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.
Крадецът влиза само да открадне, да заколи и да погуби; Аз дойдох за да имат живот, и да го имат изобилно.
11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
Аз съм добрият пастир; добрият пастир живота си дава за овцете.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
Който е наемник, а не овчар, и не е стопанин на овцете, вижда вълка, че иде, и, като оставя овцете, бяга; и вълкът ги разграбва и разпръсва.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
Той бяга защото е наемник, и не го е грижа за овцете.
14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.
Аз съм добрият пастир, и познавам Моите, и Моите Мене познават,
15 Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
също както Отец познава Мене, и Аз познавам Отца; и Аз давам живота Си за овцете.
16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
И други овце имам, които не са от тая кошара, и тях трябва да доведа; и ще чуят гласа Ми; и ще станат едно стадо с един пастир.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
Затова Ме люби Отец, защото Аз давам живота Си, за да го взема пак.
18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.
Никой не Ми го отнема, но Аз от Себе Си го давам. Имам право да го дам, и имам право пак да го взема. Тая заповед получих от Отца Си.
19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
Поради тия думи пак възникна раздор между юдеите.
20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
Мнозина от тях казваха: Бяс има, и луд е; защо Го слушате?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
Други казваха: Тия думи не са на човек хванат от бяс. Може ли бяс да отваря очи на слепи?
22 Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
И настъпи в Ерусалим празникът на освещението на храма. Беше зима;
23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
и ходеше Исус в Соломоновия трем на храма.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
Между това юдеите Го заобиколиха и Му казаха: До кога ще ни държиш в съмнение? Ако си Ти Христос, кажи ни ясно.
25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
Исус им отговори: Казах ви, и не вярвате. Делата, които върша в името на Отца Си, те свидетелствуват за Мене.
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
Но вие не вярвате, защото не сте от Моите овце.
27 Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
Моите овце слушат гласа Ми, и Аз ги познавам, и те Ме следват.
29 Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
Отец Ми, Който Ми ги даде, е по-голям от всички; и никой не може да ги грабне от ръката на Отца.
30 Já a Otec jedno jsme.
Аз и Отец едно сме.
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
Юдеите пак взеха камъни за да го убият.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
Исус им отговори: Много добри дела ви показах от Отца; за кое от тия дела искате да Ме убиете с камъни?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
Юдеите Му отговориха: Не за добро дело искаме да Те убием с камъни, а за богохулство, и защото Ти, бидейки човек, правиш Себе Си Бог.
34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
Исус им отговори: Не е ли писано във вашия закон: Аз рекох, богове сте вие?
35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,
Ако са наречени богове ония, към които дойде Божието слово, (и написаното не може да се наруши),
36 Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
то на Този, Когото Бог освети и прати на света, казвате ли, богохулствуваш, защото рекох, Аз съм Божий Син?
37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
Ако не върша делата на Отца Си, недейте Ми вярва;
38 Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
но ако ги върша, то, макар да не вярвате на Мене, вярвайте на делата, за да познаете и разберете, че Отец е в Мене, и Аз в Отца.
39 Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.
Пак искаха да Го хванат; но Той избяга от ръката им.
40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.
И отиде отвъд Йордан, на мястото гдето Иоан по-преди кръщаваше и остана там.
41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
И мнозина дойдоха при Него; и казаха: Иоан не извърши никое знамение; но всичко, що каза Иоан за Този беше истинно.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.
И там мнозина повярваха в Него.
