Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Potem je Job odgovoril in rekel:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
»Vem, to je tako res. Toda kako bi človek mogel biti pravičen z Bogom?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Če se hoče pričkati z njim, mu ne more odgovoriti eno od tisočih.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
On je moder v srcu in mogočen v moči; kdo se je utrdil zoper njega in je uspel?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Ki odstranja gore in ne vedo, ki jih prevrača v svoji jezi.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Ki trese zemljo iz njenega kraja in njeni stebri trepetajo.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Ki zapoveduje soncu in ta ne vzhaja in pečati zvezde.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Ki sam razprostira nebo in stopa po valovih morja.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Ki dela Arktur, Orion, Gostosevce in južne sobe.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Ki dela velike stvari neodkrite, da, in čudeže brez števila.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Glej! Hodi poleg mene, jaz pa ga ne vidim; gre tudi naprej, toda jaz ga ne zaznavam.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Glej, odvzema, kdo ga lahko ovira? Kdo mu bo rekel: ›Kaj delaš?‹
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Če Bog ne bo umaknil svoje jeze, se ponosni pomočniki sklonijo pod njim.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Kako mnogo manj bi mu jaz mogel odgovoriti in izbrati svoje besede, da razpravljam z njim?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Kateremu, čeprav bi bil pravičen, vendar ne bi mogel odgovoriti, temveč bi naredil ponižno prošnjo svojemu sodniku.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Če sem klical in mi je odgovoril, vendar ne bi verjel, da je prisluhnil mojemu glasu.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Kajti lomi me z viharjem in brez razloga množi moje rane.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Ne bo mi pustil, da zajamem sapo, temveč me napolnjuje z grenkobo.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Če govorim o moči, glej, on je močan, če pa o sodbi, kdo mi bo določil čas zagovarjanja?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Če jaz sebe opravičim, me bodo moja lastna usta obsodila. Če rečem: ›Jaz sem popoln, ‹ se bo izkazalo, da sem sprevržen.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Čeprav bi bil popoln, vendar ne bi poznal svoje duše; preziral bi svoje življenje.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
To je ena stvar, zato sem rekel to: ›On uničuje popolnega in zlobnega.‹
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Če nadloga nenadoma ubije, se bo posmehoval ob sojenju nedolžnih.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Zemlja je dana v roko zlobnega. On zakriva obličja njenih sodnikov. Če ne, kje in kdo je on?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Torej moji dnevi so hitrejši kakor tekač. Odletijo proč, ničesar dobrega ne vidijo.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Minili so kakor nagle ladje, kakor orel, ki hiti k plenu.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Če rečem: ›Pozabil bom svojo pritožbo, prenehal bom s svojo potrtostjo in se potolažil, ‹
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
se bojim vseh svojih bridkosti, vem, da me ne boš imel za nedolžnega.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Če sem zloben, zakaj se potem trudim zaman?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Če se umijem s snežnico in svoje roke naredim čiste kot še nikoli,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
me boš vendar pahnil v jarek in moja lastna oblačila me bodo prezirala.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Kajti on ni človek, kakor sem jaz, da bi mu odgovoril in bi skupaj prišla na sodbo.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Niti ni tukaj kakršnegakoli razsodnika med nama, da bi lahko svojo roko položil na naju oba.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Naj svojo palico vzame od mene in naj me njegov strah ne straši.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Potem bi govoril in se ga ne bi bal, toda z menoj ni tako.
