Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Então Job respondeu, e disse:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Na verdade sei que assim é; porque como se justificaria o homem para com Deus?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Se quizer contender com ele, nem a uma de mil coisas lhe poderá responder.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Ele é sábio de coração, e forte de forças: quem se endureceu contra ele, e teve paz?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Ele é o que transporta as montanhas, sem que o sintam, e o que as transtorna no seu furor.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
O que remove a terra do seu lugar, e as suas colunas estremecem.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
O que fala ao sol, e não sai, e sela as estrelas.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
O que só estende os céus, e anda sobre os altos do mar.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
O que faz a Ursa, o Orion, e o Setestrello, e as recâmaras do sul.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
O que faz coisas grandes, que se não podem esquadrinhar: e maravilhas tais que se não podem contar.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Eis que passa por diante de mim, e não o vejo: e torna a passar perante mim, e não o sinto.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Eis que arrebata; quem lho fará restituir? quem lhe dirá: Que é o que fazes?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Deus não revogará a sua ira: debaixo dele se encurvam os auxiliadores soberbos.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Quanto menos lhe responderia eu! ou escolheria diante dele as minhas palavras!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
A quem, ainda que eu fosse justo, lhe não responderia: antes ao meu Juiz pediria misericórdia.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Ainda que chamasse, e ele me respondesse, nem por isso creria que desse ouvidos à minha voz.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Porque me quebranta com uma tempestade, e multiplica as minhas chagas sem causa.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Nem me concede o respirar, antes me farta de amarguras.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Quanto às forças, eis que ele é o forte: e, quanto ao juízo, quem me citará com ele?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Se eu me justificar, a minha boca me condenará: se for reto, então me declarará por perverso.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Se for reto, não estimo a minha alma: deprezo a minha vida.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
A coisa é esta; por isso eu digo que ele consome ao reto e ao ímpio.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Matando o açoite de repente, então se ri da prova dos inocentes.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
A terra se entrega na mão do ímpio; ele cobre o rosto dos juízes: se não é ele, quem é logo?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
E os meus dias são mais velozes do que um correio: fugiram, e nunca viram o bem.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Passam como navios veleiros: como águia que se lança à comida.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Se eu disser: Me esquecerei da minha queixa, e mudarei o meu rosto, e tomarei alento;
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Receio todas as minhas dores, porque bem sei que me não terás por inocente.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
E, sendo eu ímpio, por que trabalharei em vão?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Ainda que me lave com água de neve, e purifique as minhas mãos com sabão,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Ainda me submergirás no fosso, e os meus próprios vestidos me abominarão.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Porque ele não é homem, como eu, a quem eu responda, vindo juntamente a juízo.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Não há entre nós árbitro que ponha a mão sobre nós ambos.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Tire ele a sua vara de cima de mim, e não me amedronte o seu terror.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Então falarei, e não o temerei; porque assim não estou comigo.
