< Jób 9 >
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Aa hoe ty natoi’ Iobe:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Toe apotako ty hatò izay: fe aia te ho to añatrefan’ Añahare ondatio?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Naho teo ty nipay hifandietse ama’e, tsy ho toiñe’e indraik’ ami’ty arivo.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Mahihitse añ’Arofo, fatratse an-kaozarañe, ia ty nanjehatse ama’e tsy aman-joy?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Aveve’e o vohitseo, tsy apota’ iareo te avali-hoho’e an-kaviñerañe.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Akofikofi’e tsy an-toe’e ty tane toy, le mitroetroe o faha’eo;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Lilie’e tsy hanjirike i àndroy, agobo’e o vasiañeo;
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Ie avao ty namelatse o likerañeo, naho mandialia o onjan-driakeo;
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Ie ty nañoreñe i Arktorose naho i Telo-milahatsey, i Bode naho i Koto-kede atimoy.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Ie i manao halatsàñe tsy onim-biribiriy, raha tsitantane tsy taka-voliliy.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Ie miary amako, tsy ho treako: Naho ihelaña’e tsy ho rendreko.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Ie mandrirotse, ia ty hisebañe. Hanoa’ ia ty hoe, Ino o anoe’oo?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Tsy hampolin’ Añahare ty haviñera’e; mitsolofìñe ama’e ka o mpañimba’ i Rahabeo.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Akore arè ty hahatoiñako aze, ty hijoboñe o volañe hitaroñakoo;
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Ndra te to i ahikoy, tsy ho nahatoiñe; ho nihalalieko tretre i Mpizakakoy.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Naho nikanjy iraho vaho nanoiñe ahiko re, tsy ho niantofako te nihaoñe’e ty feoko.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Vinonotrobo’e an-tio-bey iraho, indrae’e tsy amam-poto’e o ferekoo.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Tsy hapo’e hikofòke iraho, te mone atsafe’e afero;
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Ty amo haozarañeo, Inao! Ie ty Maozatse! Le ty hatò: Ia ty hifamotoañe ama’e?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Naho naniom-batan-draho, ho nanisý ahy ty vavako; ndra t’ie tsy an-kila, ho tsarae’e te mengoke.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Malio tahin-draho, tsy haoñe’ ty troko, ho farieko ty fiaiko;
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Toe raike iaby avao: aa hoe iraho: Songa rotsahe’e ty mahity naho ty lo-tsereke.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Naho manjamañe aniany ty angorosy, le kizahe’e ty famoeañ’ay o vañoñeo.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Ie atolots’an-taña’ o lo-tserekeo ty tane, le takone’e ty lahara’ o mpizakao; aa naho tsy ie, le ia ka?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Masìka te amo mpanao tsikiaviavio o androkoo, mihelañe tsy ahaisahan-kasoa.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Mitsiritsioke hoe lakam-bezo, hoe tsimalaho mañao-tsindroke.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Aa naho nanao ty hoe iraho, handikofako i halalikoy, hapoko ty tareheko lonjetse toy, vaho hisomilake;
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Ihembañako o fanaintaiñakoo, apotako t’ie tsy ho haha’o;
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Aa kanao atao lo-tsereke iraho; ino ty ifanehafako tsy vente’e?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Naho miandro an-dranom-panala, naho kotriñeko an-tsokay o tañakoo;
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Mbe hagodo’o an-davak’ ao, vaho halaim-bintañe ahy o sikikoo.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Toe tsy ondaty manahak’ ahy re hahatoiñako, t’ie hifañatrek’ an-jaka.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Tsy amam-pañalañalañe ty añivo’ay ao, ze mete ho nanazok’ anay roroe.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Ehe te hasita’e amako i kobai’ey, vaho tsy hampangebahebak’ ahy i fañeveñañe ama’ey;
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Le ho nivolan-draho, vaho tsy ho nianifañe ama’e; fa toe tsy Izay ty an-troko ao.