Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
And Job answereth and saith: —
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Truly I have known that [it is] so, And what — is man righteous with God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he delight to strive with Him — He doth not answer him one of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Wise in heart and strong in power — Who hath hardened toward Him and is at peace?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Who is removing mountains, And they have not known, Who hath overturned them in His anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Who is shaking earth from its place, And its pillars move themselves.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Who is speaking to the sun, and it riseth not, And the stars He sealeth up.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Stretching out the heavens by Himself, And treading on the heights of the sea,
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Making Osh, Kesil, and Kimah, And the inner chambers of the south.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Doing great things till there is no searching, And wonderful, till there is no numbering.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo, He goeth over by me, and I see not, And He passeth on, and I attend not to it.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Lo, He snatches away, who bringeth it back? Who saith unto Him, 'What dost Thou?'
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God doth not turn back His anger, Under Him bowed have proud helpers.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less do I — I answer Him? Choose out my words with Him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, though I were righteous, I answer not, For my judgment I make supplication.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Though I had called and He answereth me, I do not believe that He giveth ear [to] my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
Because with a tempest He bruiseth me, And hath multiplied my wounds for nought.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He permitteth me not to refresh my spirit, But filleth me with bitter things.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If of power, lo, the Strong One; And if of judgment — who doth convene me?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
If I be righteous, Mine mouth doth declare me wicked, Perfect I am! — it declareth me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Perfect I am! — I know not my soul, I despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
It is the same thing, therefore I said, 'The perfect and the wicked He is consuming.'
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If a scourge doth put to death suddenly, At the trial of the innocent He laugheth.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Earth hath been given Into the hand of the wicked one. The face of its judges he covereth, If not — where, who [is] he?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
My days have been swifter than a runner, They have fled, they have not seen good,
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They have passed on with ships of reed, As an eagle darteth on food.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Though I say, 'I forget my talking, I forsake my corner, and I brighten up!'
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I have been afraid of all my griefs, I have known that Thou dost not acquit me.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
I — I am become wicked; why [is] this? [In] vain I labour.
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I have washed myself with snow-water, And purified with soap my hands,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Then in corruption Thou dost dip me, And my garments have abominated me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
But if a man like myself — I answer him, We come together into judgment.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
If there were between us an umpire, He doth place his hand on us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
He doth turn aside from off me his rod, And His terror doth not make me afraid,
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
I speak, and do not fear Him, But I am not right with myself.
