Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then responded Job, and said—
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Of a truth, I know that so it is, But how can a mortal be just with GOD?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he choose to contend with him, he cannot answer him, one of a thousand:
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Wise in heart, and alert in vigour, What man hath hardened himself against him, and prospered!
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Who removeth mountains, unawares, Who overturneth them in his anger;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Who shaketh the earth, out of its place, and, the pillars thereof, shudder;
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Who commandeth the sun, and it breaketh not forth, and, about the stars, he putteth a seal;
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Who spreadeth out fire heavens, by himself alone! and marcheth along, on the heights of the sea;
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Who made the Bear, the Giant and the Cluster, and the chambers of the south;
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Who doeth great things, past finding out, and marvels, beyond number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo! he cometh upon me, yet can I not see him, Yea he passeth on, yet can I not discern him.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Lo! he snatcheth away, who can bring it back? Who shall say unto him, What wouldst thou do?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
As for GOD, if he withdraw not his anger, under him, will have submitted themselves—the proud helpers.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less that, I, should answer him, should choose my words with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, though I were righteous, yet would I not answer, to be absolved, I would make supplication.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Though I had called, and he had answered me, I could not believe, that he would lend an ear to my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
For, with a tempest, would he fall upon me, and would multiply my wounds without need;
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He would not suffer me to recover my breath, for he would surfeit me with bitter things.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If it regardeth vigour, bold is he! If justice, who could summon him?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
If I should justify myself, mine own mouth, would condemn me, —I blameless? then had it shewn me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
I blameless? I should not know my own soul, I should despise my own life!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
One thing, there is, for which cause, I have said it, The blameless and the lawless, he bringeth to an end.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If, a scourge, slay suddenly, at the despair of innocent ones, he mocketh.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth, hath been given into the hand of a lawless one, The faces of her judges, he covereth, If not, then who is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
My days, therefore, are swifter than a runner, They have fled, they have seen no good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They have passed away with boats of paper-reed, like a vulture [which] rusheth upon food.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my complaint, I will lay aside my sad countenance, and brighten up,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I am afraid of all my pains, I know, that thou wilt not pronounce me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
I, shall be held guilty, —Wherefore then, in vain, should I toil?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Though I bathe myself in snow water, and cleanse, in cleanness itself, my hands,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
Then, in a ditch, wouldst thou plunge me, and mine own clothes should abhor me:
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For he is not a man like myself, whom I might answer, nor could we come together into judgment:
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
There is not, between us, a mediator, who might lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take from off me his rod, and, his terror, let it not startle me:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
I could speak, and not be afraid of him, although, not so, am, I, in myself!
