Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Job replied,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
“Yes, I know all that! But how can anyone be right before God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If you wanted to argue with God, God could ask a thousand questions that no-one could answer.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
God is so wise and so powerful that no-one could challenge him and win.
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
God moves the mountains suddenly; he overturns them in his anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
He shakes the earth, making its foundations quake.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
He is the one who can command the sun not to rise and the stars not to shine.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
He alone is the one who stretches out the heavens and walks on the waves of the sea.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
He made the constellations of the Bear, Orion, the Pleiades, and the stars of the southern sky.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
He is the one who does incredible things that are beyond our understanding, marvelous things that are uncountable.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
But when he passes by me, I don't see him; when he moves on, he is invisible to me.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
If he takes away, who can prevent him? Who is going to ask him, ‘What are you doing?’
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God does not restrain his anger; he crushes Rahab's helpers underfoot.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
So how much less could I answer God, or choose my words to argue with him!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Even though I'm right, I can't answer him. I must plead for mercy from my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Even if I called him to come and he responded, I don't believe he would listen to me.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
He pounds me with the winds of a storm; he wounds me time and again, without giving a reason.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He doesn't give me a chance even to catch my breath; instead he fills my life with bitter suffering.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If it's a question of strength, then God is the strongest. If it's a question of justice, then who will set a time for my case?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Even though I am right, my own mouth would condemn me; even though I am innocent, he would prove me wrong.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
I am innocent! I don't care what happens to me. I hate my life!
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
That's why I say, ‘It makes no difference to God. He destroys both the innocent and the wicked.’
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
When disaster strikes suddenly he mocks the despair of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth has been handed over to the wicked; he blinds the eyes of the judges—if it's not him who does this, then who is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
The days of my life race by like a runner, rushing past without me seeing any happiness.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They pass by like fast sailing ships, like an eagle swooping down on its prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I said to myself, ‘I will forget my complaints; I will stop crying and be happy,’
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I would still be terrified at all my suffering because you, God, will not say I'm innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Since I'm condemned, what's the point in arguing?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Even if I wash myself with pure mountain water and clean my hands with soap,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
you would toss me into a slime pit so that even my own clothes would hate me!
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For God is not a mortal being like me, I can't defend myself or take him to court.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
If only there was an arbitrator who could bring us both together!
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
I wish God would stop beating me with his rod and terrifying me!
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Then I could speak up without being afraid—but since I am, I can't!”
