Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Of a truth I know that it is so. But how can man be just with God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he is pleased to contend with him, he cannot answer him one of a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
He is wise in heart, and mighty in strength. Who has hardened himself against him, and prospered?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
He who removes the mountains, and they do not know it when he overturns them in his anger,
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
who shakes the earth out of its place, and the pillars of it tremble,
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
who commands the sun, and it does not rise, and seals up the stars,
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
who alone stretches out the heavens, and treads upon the waves of the sea,
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
who makes the Bear, Orion, and the Pleiades, and the chambers of the south,
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
who does great things past finding out, yea, marvelous things without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Lo, he goes by me, and I do not see him. He also passes on, but I do not perceive him.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Behold, he seizes; who can hinder him? Who will say to him, What are thou doing?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
God will not withdraw his anger. The helpers of Rahab stoop under him.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less shall I answer him, and choose out my words to reason with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Whom, though I were righteous, yet I would not answer. I would make supplication to my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
If I had called, and he had answered me, yet I would not believe that he hearkened to my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
For he breaks me with a tempest, and multiplies my wounds without cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He will not allow me to take my breath, but fills me with bitterness.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If of strength, lo, he is mighty! And if of justice, who will summon me?
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Though I be righteous, my own mouth shall condemn me. Though I be perfect, it shall prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Though I were perfect, I do not regard myself. I despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
It is all one thing. Therefore I say, He destroys the perfect and the wicked.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If the scourge kills suddenly, he will laugh at the trial of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given into the hand of the wicked. He covers the faces of the judges of it. If not he, who then is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Now my days are swifter than a runner. They flee away. They see no good,
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They are passed away as the swift ships, as the eagle that swoops on the prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, I will forget my complaint. I will put off my sad countenance, and be of good cheer,
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I am afraid of all my sorrows. I know that thou will not hold me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
I shall be condemned. Why then do I labor in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I wash myself with snow water, and make my hands ever so clean,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
yet thou will plunge me in the ditch, and my own clothes shall abhor me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For he is not a man, as I am, that I should answer him, that we should come together in judgment.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
There is no umpire between us who might lay his hand upon us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take his rod away from me, and let not his terror make me afraid.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Then I would speak, and not be afraid of him, for I am not so in myself.
