Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Alors Bildad, de Shuach, prit la parole, et dit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Jusques à quand parleras-tu ainsi, et les paroles de ta bouche ressembleront-elles à un vent impétueux?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Dieu ferait-il fléchir le droit, le Tout-Puissant ferait-il fléchir la justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Si tes fils ont péché contre lui, il les a livrés à leur crime.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Mais toi, si tu cherches Dieu, et si tu demandes grâce au Tout-Puissant,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Si tu es pur et droit, il veillera certainement sur toi; il restaurera la demeure de ta justice;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Tes commencements auront été peu de chose, et ta fin sera très grande.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Interroge, en effet, les générations précédentes, et fais attention aux recherches de leurs pères;
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Car nous sommes d'hier et nous ne savons rien; car nos jours sur la terre sont comme une ombre;
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Mais eux, ne t'enseigneront-ils pas, ne te parleront-ils pas, ne tireront-ils pas de leur cœur ces discours:
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Le roseau croît-il hors des marais, et le jonc pousse-t-il sans eau?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Il est encore en sa verdure, on ne le coupe pas, et avant toutes les herbes, il est desséché.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Telle est la destinée de tous ceux qui oublient Dieu: l'espérance de l'impie périra.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Sa confiance sera trompée, et sa sécurité deviendra une toile d'araignée;
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Il s'appuiera sur sa maison, et elle ne tiendra pas; il s'y cramponnera, et elle ne restera pas debout.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Il est plein de vigueur, exposé au soleil, et ses jets poussent par-dessus son jardin;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Mais ses racines s'entrelacent sur des monceaux de pierres, il rencontre un sol de rochers,
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Et si on l'enlève de sa place, celle-ci le renie et lui dit: Je ne t'ai point connu!
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Telle est la joie qu'il a de sa conduite, et d'autres après lui s'élèveront de la poussière.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
C'est ainsi que Dieu ne rejette pas l'homme intègre, mais il ne donne pas la main aux méchants.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Il remplira encore ta bouche de joie, et tes lèvres de chants d'allégresse.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Tes ennemis seront couverts de honte, et la tente des méchants ne sera plus!
