Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Et Baldad de Sauchée répondant dit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Jusqu'à quand parleras-tu de la sorte? Quel esprit verbeux s'exprime par ta bouche?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Dieu est-il un juge prévaricateur? Le créateur de toutes choses torture-t- il l'équité?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Si tes fils ont péché devant lui, il leur a, de sa main, fait expier leurs fautes.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Commence donc dès l'aurore à prier le Seigneur tout-puissant.
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Si tu es pur et sincère, il t'exaucera et il te traitera selon sa justice.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Ce que tu possédais d'abord te semblera médiocre; ce que tu posséderas finalement sera inexprimable.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Remonte jusqu'à la première génération; suit à la trace les générations de nos pères.
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Car nous sommes d'hier et nous ne savons rien; notre vie sur la terre est une ombre.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
N'est-ce donc pas à nos pères de t'instruire, de t'éclairer, et de tirer de leur cœur les paroles que je vais dire?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Le papyrus croît-il sans eau? L'herbe des prairies pousse-t-elle si elle n'est pas arrosée?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
La fauche-t-on quand elle est encore près de la racine? Et la plante que rien n'abreuve ne dessèche-t-elle pas?
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Ainsi finissent ceux que le Seigneur oublie, car l'espérance de l'impie est vaine.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Sa maison sera déserte; sa tente disparaîtra comme une toile d'araignée.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Il aura beau l'étayer, elle ne sera pas solide; dès qu'il en sera enlevé, elle s'écroulera.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Il y a de l'humidité sous le soleil, une tige sort de la moisissure qu'elle engendre.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
Elle s'élève sur un tas de pierres; elle subsiste au milieu des cailloux.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Et s'ils viennent à la dévorer, le lieu même se prêtera à nier son existence. N'as-tu pas vu pareille chose?
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
N'est-ce pas comme cette tige que succombe l'impie? Une autre plante hors de terre germera.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Jamais le Seigneur ne rejettera l'innocence; il n'acceptera pas les dons des pervers.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Il mettra le sourire sur les lèvres des hommes sincères, et leur bouche sera pleine de ses louanges.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Leurs ennemis seront couverts de honte; et il n'y aura pas de vie heureuse pour les méchants.
