Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Bildad de Chouha prit la parole et dit:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Combien de temps encore tiendras-tu ces discours, et les paroles de ta bouche seront-elles comme un vent impétueux?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Dieu fait-il fléchir le bon droit? Le Tout-Puissant fausse-t-il la justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Si tes fils lui ont manqué, il les aura laissés succomber sous 'le poids de leur faute.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Mais si toi, tu te mets à la recherche de Dieu, si tu te tournes en suppliant vers le Tout-Puissant,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
si tu es innocent et droit, ah! certes, sa bonté s’éveillera en ta faveur, il rendra la paix à la demeure qui abrite ta piété.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Humbles auront été tes débuts, mais combien brillant sera ton avenir!
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Interroge, en effet, les générations primitives, fais appel à l’expérience de leurs ancêtres:
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
nous, nous ne sommes que d’hier et nous ne savons rien, car nos jours sur la terre ne sont qu’une ombre.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Eh bien! Ils t’instruiront, eux, ils te parleront et du fond de leur cœur ils tireront ce discours:
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
"Le papyrus pousse-t-il en l’absence de marais, le jonc se développe-t-il sans eau?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
A peine monté en tige, alors qu’il ne peut être coupé, il devient sec avant toute autre herbe."
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Tel est le sort de ceux qui oublient Dieu: l’espoir de l’impie sera déçu.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Sa confiance sera brisée et son assurance n’est qu’une toile d’araignée.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Il s’appuiera sur sa maison, mais elle ne tiendra pas debout; il s’y cramponnera, mais elle ne résistera point.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Qu’il maintienne même sa sève sous les rayons du soleil et étende ses rejetons à travers son jardin;
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
que ses racines s’entrelacent autour du roc et percent jusqu’à la couche de pierres,
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
dès qu’on l’arrache de sa place, celle-ci le reniera en disant: "Je ne t’ai jamais vu!"
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Vois, c’est là le triomphe de sa destinée; d’autres pousseront sur ce même sol.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
C’Est que Dieu ne repousse pas l’homme intègre, pas plus qu’il n’accorde l’appui de sa main aux malfaiteurs.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Il finira pas remplir ta bouche de joie et tes lèvres de cris de victoire.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Tes ennemis seront couverts de honte: la tente des méchants ne sera plus.
