Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
And Bildad the Shuhite answereth and saith: —
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Till when dost thou speak these things? And a strong wind — sayings of thy mouth?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Doth God pervert judgment? And doth the Mighty One pervert justice?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
If thy sons have sinned before Him, And He doth send them away, By the hand of their transgression,
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
If thou dost seek early unto God, And unto the Mighty makest supplication,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
If pure and upright thou [art], Surely now He waketh for thee, And hath completed The habitation of thy righteousness.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
And thy beginning hath been small, And thy latter end is very great.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
For, ask I pray thee of a former generation, And prepare to a search of their fathers,
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
(For of yesterday we [are], and we know not, For a shadow [are] our days on earth.)
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Do they not shew thee — speak to thee, And from their heart bring forth words?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
'Doth a rush wise without mire? A reed increase without water?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
While it [is] in its budding — uncropped, Even before any herb it withereth.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
So [are] the paths of all forgetting God, And the hope of the profane doth perish,
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
Whose confidence is loathsome, And the house of a spider his trust.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
He leaneth on his house — and it standeth not: He taketh hold on it — and it abideth not.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Green he [is] before the sun, And over his garden his branch goeth out.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
By a heap his roots are wrapped, A house of stones he looketh for.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
If [one] doth destroy him from his place, Then it hath feigned concerning him, I have not seen thee!
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Lo, this [is] the joy of his way, And from the dust others spring up.'
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Lo, God doth not reject the perfect, Nor taketh hold on the hand of evil doers.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
While he filleth with laughter thy mouth, And thy lips with shouting,
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Those hating thee do put on shame, And the tent of the wicked is not!
