Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Shuhi Bildad loh a doo tih,
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
“He he me hil nim na thui ve? Na ka kah ol tah khohli bangla khuet coeng.
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Pathen loh tiktamnah he a khun sak tih, Tlungthang loh duengnah te a khun sak mai a?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Na ca rhoek te anih taengah a tholh vaengah, amih te amamih kah boekoek kut dongla a tueih.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Namah loh Pathen te na toem tih Tlungthang te na hloep mak atah,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
Na cil tih na thuem koinih nang yueng la haenghang vetih na duengnah rhamtlim te n'thuung pataeng pawn ni.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Na tongnah te a yiit la om cakhaw na hmailong te muep rhoeng ni.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Lamhma kah cadil taengah dawt laeh lamtah, a napa rhoek khenah te soepsoei laeh.
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Mamih loh n'hlaem kah khaw m'ming uh moenih, mamih kah khohnin tah diklai mueihlip dongkah ni.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Amih te na thuinuet pawt tih a, nang taengah a thui vetih, amih kah lungbuei lamloh olthui te a khueh eh?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Nongtui pawt ah talik thawn tih, tui om mueh ah capu rhoeng a?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
Te te a duei pueng ah a hlaek pawt akhaw, sulrham boeih hmai ah rhae coeng.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Pathen aka hnilh boeih kah caehlong neh lailak kah ngaiuepnah tah bing tangloeng.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
A uepnah neh a pangtungnah bumba im te khaw bawtboeng.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
A im dongah hangdang dae pai thai pawh. Te te a kuel dae thoo pawh.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Anih te khosae li ah thingsup tih a dum ah a dawn sai.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
A yung loh lungkuk dongah a ven tih lungto im te a hmuh.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Te te a hmuen lamloh a phuk van vaengah, ‘Nang kam hmu moenih,’ anih te a namnah.
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
He he a longpuei kah omthennah coeng koinih laipi tloe lamloh a poe uh khaming.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Pathen loh cuemthuek hnawt ngawn pawt tih thaehuet kut te a moem moenih.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Na ka dongah nueihbu neh na hmui dongah tamlung bae.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Na lunguet rhoek loh yahpohnah a bai uh vetih halang kah dap tah om mahpawh,” a ti.
