Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Инсанға зиминда җәврә-җапа чекидиған турмуш бекитилгән әмәсму? Униң күнлири бир мәдикарниңкигә охшаш әмәсму?
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
Қул кәчқурунниң сайисигә тәшна болғандәк, Мәдикар өз әмгигиниң һәққини күткәндәк,
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
Мана беһудә айлар маңа бекитилгән, Ғәшликкә толған кечиләр маңа несип қилинған.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
Мән ятқинимда: «Қачан қопармән?» дәп ойлаймән, Бирақ кәч узундин узун болиду, Таң атқичә пүтүн бир кечә мән толғинип ятимән.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
Әтлирим қурутлар һәм топа-чаңлар билән қапланди, Терилирим йерилип, йириңлап кәтти.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
Күнлирим бапкарниң мокисидинму иштик өтиду, Улар үмүтсизлик билән аяқлишай дәп қалди.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
[Аһ Худа], мениң җеним бир нәпәсла халас. Көзүм яхшилиқни қайтидин көрмәйдиғанлиғи есиңдә болсун;
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Мени Көргүчиниң көзи иккинчи қетим маңа қаримайду, Сән нәзириңни үстүмгә чүшүргиниңдә, мән йоқалған болимән.
Булут ғайип болуп, қайта көрүнмигәндәк, Охшашла тәһтисараға чүшкән адәм қайтидин чиқмайду. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
У йәнә өз өйигә қайтмайду, Өз жути уни қайта тонумайду.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
Шуңа мән ағзимни жуммай, Роһумниң дәрд-әлими билән сөз қилай, Җенимниң азавидин зарлаймән.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Немишкә Сән үстүмдин күзәт қилисән? Мән [хәтәрлик] бир деңизму-я? Яки деңиздики бир әҗдиһамумән?
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
Мән: «Аһ, ятқан орнум маңа раһәт бериду, Көрпәм налә-пәрядимға дәрман болиду» — десәм,
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
Әнди Сән чүшләр билән мени қорқутиватисән, Ғайипанә аламәтләр билән маңа вәһимә салисән.
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
Шуниң үчүн боғулушумни, өлүмни, Бу сүйәклиримгә қарап олтириштин артуқ билимән.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Мән өз җенимдин тойдум; Мениң мәңгүгә яшиғум йоқ, Мени мәйлимгә қойивәткин, Мениң күнлирим беһудидур.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
Инсан балиси немиди? Сән немишкә уни чоң билисән, Немә дәп униңға көңүл берисән?
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
Һәр әтигәндә уни сүрүштүрүп келисән, Һәр нәпәс уни синайсән!
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
Қачанғичә мениңдин нәзириңни алмайсән, Маңа қачанғичә ағзимдики сериқ суни жутувалғидәк арам бәрмәйсән?
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Мән гуна қилған болсамму, и инсанийәтни Күзәткүчи, Саңа немә қилиптимән?! Мән Саңа жүк болуп қалдимму? Буниң билән мени Өзүңгә зәрбә нишани қилғансәнму?
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Сән немишкә мениң итаәтсизлигимни кәчүрүм қилип, Гунайимни сақит қилмайсән? Чүнки мән пат арида топиниң ичидә ухлаймән; Сән мени издәп келисән, лекин мән мәвҗут болмаймән».
