Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Does not man have hard labor on earth? Are not his days like the days of a hired man?
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
Like a slave earnestly desires the shadows of evening, like a hired man looks for his wages—
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
so I have been made to endure months of misery; I have been given trouble-filled nights.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
When I lie down, I say to myself, 'When will I get up and when will the night be gone?' I am full of tossing to and fro until the day's dawning.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
My flesh is clothed with worms and clods of dust; the sores in my skin harden up and then dissolve and run afresh.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
My days are swifter than a weaver's shuttle; they pass without hope.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
God, call to mind that my life is only a breath; my eye will no more see good.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
The eye of God, who sees me, will see me no more; God's eyes will be on me, but I will not exist.
As a cloud is consumed and vanishes away, so he who goes down to Sheol will come up no more. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
He will return no more to his house; neither will his place know him again.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
Therefore I will not restrain my mouth; I will speak in the anguish of my spirit; I will complain in the bitterness of my soul.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Am I the sea or a sea monster that you place a guard over me?
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
When I say, 'My bed will comfort me, and my couch will ease my complaint,'
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
then you scare me with dreams and terrify me through visions,
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
so that I would choose strangling and death rather than preserving these bones of mine.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
I loathe my life; I would not wish to always be alive; let me alone for my days are useless.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
What is man that you should pay attention to him, that you should set your mind on him,
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
that you should observe him every morning and test him every moment?
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
How long will it be before you look away from me, before you let me alone long enough for me to swallow down my own saliva?
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Even if I have sinned, what would that do to you, you who watch men? Why have you made a target of me, so that I am a burden for you?
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Why do you not pardon my transgression and take away my iniquity? For now will I lie down in the dust; you will seek me carefully, but I will not exist.”
