Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Talaivan dawkvah tami hanelah thaw ka ru e thaw a onae tueng ouk ao nahoehmaw, a hninnaw hai kutkapânaw e hnin patetlah awm hoeh namaw.
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
Tâhlip dik ka doun e san patetlah, kutkapânaw ni kutphu hmu han a ngai hawi e patetlah.
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
Bang hoeh e dawk thapa moikapap lah ka hno teh, khohmo runae naw hah kai hanelah ao toe.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
Ka i na koehoi, nâtuek maw ka thaw han. Karum heh baw nah lawiseh ka ti. Bangkongtetpawiteh, khodai totouh kamhmei kamlang hoi ka o.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
Ka takthai teh, pâri hoi songnawng ni muen na kayo teh, ka vuen hai cupei teh koung a kâhnoum.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
Ka hninnaw teh, hnikawngnae yawngyen hlak hai a rang teh, ngaihawinae awm laipalah a loum.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
Ka hringnae teh kahlî doeh tie hah pahnim hanh, ka mit ni ahawinae bout hmawt mahoeh toe.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Na kahmawtnaw e mit ni bout na hmawt mahoeh toe. Na mit ka tak dawk a um navah, kaawm mahoeh toe.
Tâmai kâhin teh, a kahma e patetlah, duenae tangkom thung ka cet e ni bout ban mahoeh toe. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
A im vah bout ban hoeh vaiteh, a onae hmuen ni ama teh panuek mahoeh toe.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
Hatdawkvah ka pahni ka cakuep mahoeh. Ka muitha rek na laihoi ka dei vaiteh, kakhat e ka hringnae hoi lai ka roe han.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Kai teh, talî lah maw ka tho. Nahoeh pawiteh, talî dawk e khorui lah maw ka tho teh, na karingkung hah na ta pouh.
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
Ka ikhun ni ka ngai a mawng sak han. Ka yannae ikhun ni ka phuenangnae a roum sak han telah ka ti navah,
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
Tangmin mang lahoi na pakhi teh, kamnuenae lahoi kai na kalue sak.
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
Ka hringnae ni ka lahuen a kara hoi duenae hah, ka takthai ni a ngaihnawn.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Ka hringnae he ka hnueai teh, yungyoe ka hring mahoeh. Kama dueng na awm sak awh. Bangkongtetpawiteh, ka hringnae teh a kahû lah doeh ao.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
Tami he banglamaw ao teh, hettelah na tawmrasang teh, a lathueng vah na lungthin pou na ta.
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
Amon tangkuem na tho sin teh, nâtuek e atueng dawk hai pou na tanouk.
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
Nâtuek hai na kamlang takhai laipalah, pou na khet vaiteh, ka tamtui ka padoun nahai ka madueng na tat hoeh.
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Yonnae ka tawn maw, oe taminaw ka ring e, nang lathueng vah bangmaw ka sak. Bangdawkmaw na hmaitung vah telah na o sak teh, kama hoi kama hnori lah na o sak.
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Bangdawkmaw na kâ ka eknae hah na ngaithoum laipalah, ka payonpakainae hah na lat pouh hoeh. Bangkongtetpawiteh, vaiphu dawk ka i vaiteh, nama ni kai na tawng han, hatei kaawm mahoeh toe atipouh.
