Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
Ang tawo wala bay panahon sa pag-alagad diha ibabaw sa yuta? Dili ba ang iyang mga adlaw sama sa mga adlaw sa usa ka sinuholan?
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
Ingon sa usa ka sulogoon nga nagatinguha ug daku uyamut sa anino, Ug ingon sa usa ka sinuholan nga nagapangita sa iyang suhol:
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
Ingon man ako gihimo aron mahiagum sa mga bulan sa kaalaut, Ug mga gabii nga makapuol gitudlo kanako.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
Sa magahigda ako, magaingon, Anus-a pa ako mobangon, ug ang gabii moagi? Ug kanunay ra akong nagalisoliso hangtud sa pagbanagbanag sa adlaw.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
Ang akong unod naputos sa mga ulod ug sa mga abug nga tibukol; Ang akong panit namuto ug makaluod.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
Ang akong mga adlaw labing matulin kay sa lansadera sa maghahabol, Ug natapus nga walay paglaum.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
Oh hinumdumi nga ang akong kinabuhi usa lamang ka gininhawa: Ang akong mata dili na makakita sa maayo.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Ang mata niya nga nagatan-aw kanako, dili na makakita kanako; Ang imong mga mata, ilantaw mo kanako, apan ako mawala na.
Sama sa panganod nga mahurot ug mapapas, Mao man usab ang manaug ngadto sa Sheol, dili na mobalik sa ibabaw. (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
Dili na siya mobalik sa iyang balay, Ni makaila pa kaniya ang iyang pinuy-anan.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
Busa dili ako mopugong sa akong baba; Ako mosulti sa kaguil sa akong espiritu, Ako mag-agulo sa kapait sa akong kalag.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
Dagat ba ako, kun mananap ba sa dagat, Nga ikaw magbutang ug usa ka magbalantay kanako?
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
Kong ako magaingon: Ang akong higdaanan kanako molipay, Ang akong banig molipay sa akong inagulo;
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
Unya imo akong pagahadlokon sa mga damgo, Ug pinaagi sa mga panan-awon imo akong pagalisangon:
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
Mao nga palabihon sa akong kalag nga siya malumsan, Ug ang kamatayon labi kay niining akong kabukogan.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Giluod ako niining akong kinabuhi; dili ako buot nga mabuhi sa kanunay: Pasagdi ako nga mag-inusara; kay ang akong mga adlaw kakawangan man.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
Unsa ba ang tawo nga ikaw kaniya magapadaku, Ug nga siya imong pagatagdon,
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
Ug nga ikaw sa tanang buntag kaniya magadu-aw, Ug sa tagsatagsa ka gutlo kaniya magasulay?
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
Hangtud anus-a pa ba ikaw mohunong sa pagsud-ong kanako, Kun ako pasagdan mo hangtud nga matulon ko ang akong laway?
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
Kong ako nakasala, unsa ang arang nga mabuhat alang kanimo, Oh, ikaw nga magbalantay sa katawohan? Nganong imo akong gitudlo nga usa ka tiniman-an batok kanimo, Nga ako nahimong palas-anon sa akong kaugalingon?
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
Ug ngano nga dili mo ako pasayloon sa akong kalapasan, ug kuhaon ang akong kasal-anan? Kay karon sa abug ako mohigda; Ug kanako ikaw magasingkamot sa pagpangita, apan ako mawala na.
