< Jób 6 >
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Job svarade, och sade:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
När man voge min jämmer, och lade allt mitt lidande på ena våg,
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Så skulle det vara svårare, än sanden i hafvet; derföre är förgäfves hvad jag säger.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Förty dens Allsmägtigas pilar stå i mig, hvilkens grymhet utsuper allan min anda; och Guds förskräckelse äro ställd uppå mig.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Icke ropar vildåsnen, när han hafver gräs; ej heller oxen, då han hafver foder.
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Kan man ock äta det som osaltadt är? Eller månn någor vilja smaka det hvita om äggeblomman?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Der min själ tillförene vämjade vid, det är nu min mat för värks skull.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
O! att min bön måtte ske, och Gud gåfve mig det jag förhoppas;
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Att Gud toge till att sönderslå mig, och låte sina hand sönderkrossa mig;
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Så hade jag ändå tröst, och ville bedja i minom sjukdom, att han icke skonade mig; jag hafver dock icke nekat dens Heligas tal.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Hvad är min kraft, att jag skulle kunna härda ut? Och hvad är min ändalykt, att min själ skulle vara tålig?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Min kraft är dock icke af sten, ej är heller mitt kött af koppar.
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Hafver jag dock ingenstäds hjelp; och ingen ting vill gå fram med mig.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Den der icke bevisar sinom nästa barmhertighet, han öfvergifver dens Allsmägtigas fruktan.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mine bröder gå förakteliga framom mig, såsom en bäck; såsom en ström framom flyter.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Dock de som rädas för rimfrostet, öfver dem varder fallandes snö.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Den tid hetten tvingar dem, skola de försmäkta; och när det hett blifver, skola de förgås utaf sitt rum.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Deras väg går afsides bort; de vandra der intet vägadt är, och förgås.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
De se uppå Thema vägar; på rika Arabiens stigar akta de.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Men de skola komma på skam, då det är aldrasäkrast; och skola skämma sig, då de deruppå komne äro.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Ty I ären nu komne till mig; och medan I sen jämmer, frukten I eder.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Hafver jag ock sagt: Bärer hit, och skänker mig af edro förmågo?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Och hjelper mig utu fiendans hand? Och förlosser mig utu tyranners händer?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Lärer mig, jag vill tiga; och det jag icke vet, det underviser mig.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Hvi straffen I rättfärdigt tal? Hvilken är ibland eder, som det straffa kan?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
I sätten samman ord, allenast till att straffa, och gören med ordom ett förtvifladt mod.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
I öfverfallen en fattigan faderlösan, och rycken edar nästa upp med rötter.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Dock, medan I hafven begynt, ser uppå mig, om jag varder beslagen med någon lögn för eder.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Svarer hvad som rätt är; min svar skola väl blifva rätt.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Hvad gäller, min tunga hafver icke orätt, och min mun föregifver icke ondt.