Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Y RESPONDIÓ Job y dijo:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
¡Oh si pesasen al justo mi queja y mi tormento, y se alzasen igualmente en balanza!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Porque pesaría aquél más que la arena del mar: y por tanto mis palabras son cortadas.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Porque las saetas del Todopoderoso están en mí, cuyo veneno bebe mi espíritu; y terrores de Dios me combaten.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
¿Acaso gime el asno montés junto á la hierba? ¿muge el buey junto á su pasto?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
¿Comeráse lo desabrido sin sal? ¿ó habrá gusto en la clara del huevo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Las cosas que mi alma no quería tocar, por los dolores son mi comida.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
¡Quién me diera que viniese mi petición, y que Dios [me] otorgase lo que espero;
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Y que pluguiera á Dios quebrantarme; que soltara su mano, y me deshiciera!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Y sería aún mi consuelo, si me asaltase con dolor sin dar más tregua, que yo no he escondido las palabras del Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
¿Cuál es mi fortaleza para esperar aún? ¿y cuál mi fin para dilatar mi vida?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
¿Es mi fortaleza la de las piedras? ¿ó mi carne, es de acero?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
¿No me ayudo cuanto puedo, y el poder me falta del todo?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
El atribulado es consolado de su compañero: mas hase abandonado el temor del Omnipotente.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mis hermanos han mentido cual arroyo: pasáronse como corrientes impetuosas,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Que están escondidas por la helada, y encubiertas con nieve;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Que al tiempo del calor son deshechas, y en calentándose, desaparecen de su lugar;
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Apártanse de la senda de su rumbo, van menguando y piérdense.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Miraron los caminantes de Temán, los caminantes de Saba esperaron en ellas:
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
[Mas] fueron avergonzados por su esperanza; porque vinieron hasta ellas, y halláronse confusos.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Ahora ciertamente como ellas sois vosotros: que habéis visto el tormento, y teméis.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
¿Os he dicho yo: Traedme, y pagad por mí de vuestra hacienda;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Y libradme de la mano del opresor, y redimidme del poder de los violentos?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Enseñadme, y yo callaré: y hacedme entender en qué he errado.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
¡Cuán fuertes son las palabras de rectitud! Mas ¿qué reprende el que reprende de vosotros?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
¿Pensáis censurar palabras, y los discursos de un desesperado, que son como el viento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
También os arrojáis sobre el huérfano, y hacéis hoyo delante de vuestro amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Ahora pues, si queréis, mirad en mí, y [ved] si miento delante de vosotros.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Tornad ahora, y no haya iniquidad; volved aún [á considerar] mi justicia en esto.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
¿Hay iniquidad en mi lengua? ¿no puede mi paladar discernir las cosas depravadas?
