Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Mas Jó respondeu, dizendo:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh se pesassem justamente minha aflição, e meu tormento juntamente fosse posto em uma balança!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Pois na verdade seria mais pesada que a areia dos mares; por isso minhas palavras têm sido impulsivas.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Porque as flechas do Todo-Poderoso estão em mim, cujo veneno meu espírito bebe; e temores de Deus me atacam.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Por acaso o asno selvagem zurra junto à erva, ou o boi berra junto a seu pasto?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Por acaso se come o insípido sem sal? Ou há gosto na clara do ovo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Minha alma se recusa tocar [essas coisas], que são para mim como comida detestável.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Ah se meu pedido fosse realizado, e se Deus [me] desse o que espero!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Que Deus me destruísse; ele soltasse sua mão, e acabasse comigo!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Isto ainda seria meu consolo, um alívio em meio ao tormento que não [me] poupa; pois eu não tenho escondido as palavras do Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Qual é minha força para que eu espere? E qual meu fim, para que eu prolongue minha vida?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
É, por acaso, a minha força a força de pedras? Minha carne é de bronze?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Tenho eu como ajudar a mim mesmo, se todo auxílio me foi tirado?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Ao aflito, seus amigos deviam ser misericordiosos, mesmo se ele tivesse abandonado o temor ao Todo-Poderoso.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Meus irmãos foram traiçoeiros comigo, como ribeiro, como correntes de águas que transbordam,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Que estão escurecidas pelo gelo, e nelas se esconde a neve;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Que no tempo do calor se secam e, ao se aquecerem, desaparecem de seu lugar;
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Os cursos de seus caminhos se desviam; vão se minguando, e perecem.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
As caravanas de Temã as veem; os viajantes de Sabá esperam por elas.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Foram envergonhados por aquilo em que confiavam; e ao chegarem ali, ficaram desapontados.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Agora, vós vos tornastes semelhantes a elas; pois vistes o terror, e temestes.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Por acaso eu disse: Trazei-me [algo]? Ou: Dai presente a mim de vossa riqueza?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Ou: Livrai-me da mão do opressor? Ou: Resgatai-me das mãos dos violentos?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Ensinai-me, e eu [me] calarei; e fazei-me entender em que errei.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Como são fortes as palavras de boa razão! Mas o que vossa repreensão reprova?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Pretendeis repreender palavras, sendo que os argumentos do desesperado são como o vento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
De fato vós lançaríeis [sortes] sobre o órfão, e venderíeis vosso amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Agora, pois, disponde-vos a olhar para mim; e [vede] se eu minto diante de vós.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Mudai de opinião, pois, e não haja perversidade; mudai de opinião, pois minha justiça continua.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Há perversidade em minha língua? Não poderia meu paladar discernir as coisas más?
