Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Då tok Job til ords og svara:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
«Um dei mitt mismod vega vilde og få ulukka mi på vegti,
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
det tyngjer meir enn havsens sand; difor var ordi mine ville.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For Allvalds pilar sit i meg, mi ånd lyt suga deira gift; Guds rædslor reiser seg til åtak.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Skrik asnet vel i grøne eng? Og rautar uksen ved sitt for?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Kven et det smerne utan salt? Kven finn vel smak i eggjekvite?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Det byd meg mot å røra slikt, det er som min utskjemde mat.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Å, fekk eg uppfyllt bøni mi! Gav Gud meg det eg vonar på!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Ja, vild’ han berre knusa meg, med hand si min livstråd slita!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Då hadde endå eg mi trøyst; trass pina skulde glad eg hoppa! - Den Heilage sitt ord eg held på.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Kva er mi kraft, at eg skuld’ vona? Mi framtid, at eg skulde tola?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Er krafti mi som steinen sterk? Er kanskje kroppen min av kopar?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Mi hjelp hev heilt forlate meg; all kvart stydjepunkt er frå meg teke.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Ein rådlaus treng av venen kjærleik, um enn han ottast Allvald ei.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Som bekken brørne mine sveik, lik bekkjefar som turkar ut.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Fyrst gruggast dei av bråna is, og snø som blandar seg uti,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
men minkar so i sumarsoli, og kverv til slutt burt i sumarhiten.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Vegfarande vik av til deim, men kjem til øydemark og døyr.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Kjøpmenn frå Tema skoda dit, flokkar frå Saba vonar trygt;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
men svikne vert dei i si von; dei narra vert når dei kjem fram.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
So hev de vorte reint til inkjes, de rædsla såg, og rædde vart!
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Hev eg då bede dykk um noko? Bad eg dykk løysa meg med gods?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
og frelsa meg frå fiendvald og kjøpa meg frå røvarar?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Gjev meg eit svar, so skal eg tegja; seg meg kva eg hev synda med!
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Eit rettvis ord er lækjebot; men last frå dykk er inkje verdt.
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Du lastar meg for ordi mine; men vonlaus mann so mangt kann segja.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
De kastar lut um farlaust barn, og handel driv um dykkar ven.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Vilde de berre sjå på meg! Trur de eg lyg dykk upp i augo?
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Vend um, lat ikkje urett skje! Vend um, enn hev eg rett i dette.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Finst det vel fals på tunga mi? Kann ei min gom ulukka smaka?
