Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
E GIOBBE rispose e disse:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Fosse pur lo sdegno mio ben pesato, E fosse parimente la mia calamità levata in una bilancia!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Perciocchè ora sarebbe [trovata] più pesante che la rena del mare; E però le mie parole vanno all'estremo.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Perchè le saette dell'Onnipotente [sono] dentro di me, E lo spirito mio ne beve il veleno; Gli spaventi di Dio sono ordinati in battaglia contro a me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
L'asino salvatico raglia egli presso all'erba? Il bue mugghia egli presso alla sua pastura?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Una cosa insipida si mangia ella senza sale? Evvi sapore nella chiara ch'è intorno al torlo dell'uovo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
[Le cose che] l'anima mia avrebbe ricusate pur di toccare Sono ora i miei dolorosi cibi.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh! venisse pur quel ch'io chieggio, E concedesse[mi] Iddio quel ch'io aspetto!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
E piacesse a Dio di tritarmi, Di sciorre la sua mano, e di disfarmi!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
[Questa] sarebbe pure ancora la mia consolazione, Benchè io arda di dolore, [e] ch'egli non mi risparmi, Che io non ho nascoste le parole del Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Quale [è] la mia forza, per isperare? E quale [è] il termine che mi [è] posto, per prolungar [l'aspettazione del]l'anima mia?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
La mia forza [è] ella [come] la forza delle pietre? La mia carne [è] ella di rame?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Non [è egli così] che io non ho più alcun ristoro in me? E che ogni modo di sussistere è cacciato lontan da me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Benignità [dovrebbe essere usata] dall'amico inverso colui ch'è tutto strutto; Ma esso ha abbandonato il timor dell'Onnipotente,
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
I miei fratelli [mi] hanno fallito, a guisa di un ruscello, Come rapidi torrenti [che] trapassano via;
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
I quali sono scuri per lo ghiaccio; [E] sopra cui la neve si ammonzicchia;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
[Ma poi], al tempo che corrono, vengono meno, Quando sentono il caldo, spariscono dal luogo loro.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
I sentieri del corso loro si contorcono, Essi si riducono a nulla, e si perdono.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Le schiere de' viandanti di Tema [li] riguardavano, Le carovane di Seba ne aveano presa speranza;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
[Ma] si vergognano di esservisi fidati; Essendo giunti fin là, sono confusi.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Perciocchè ora voi siete venuti a niente; Avete veduta la ruina, ed avete avuta paura.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
[Vi] ho io detto: Datemi, E fate presenti delle vostre facoltà per me?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
E liberatemi di man del nemico, E riscuotetemi di man de' violenti?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Insegnatemi, ed io mi tacerò; E ammaestratemi, se pure ho errato in qualche cosa.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Quanto son potenti le parole di dirittura! E che potrà in esse riprendere alcun di voi?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Stimate voi [che] parlare [sia] convincere? E [che] i ragionamenti di un uomo che ha perduta ogni speranza [non sieno altro che] vento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
E pure ancora voi vi gittate addosso all'orfano, E cercate di far traboccare il vostro amico.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Ora dunque piacciavi riguardare a me, E se io mento in vostra presenza.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Deh! ravvedetevi; che non siavi iniquità; Da capo, [il dico], ravvedetevi, io son giusto in questo [affare].
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Evvi egli iniquità nella mia lingua? Il mio palato non sa egli discerner le cose perverse?
