< Jób 6 >

1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Allora Giobbe rispose:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Se ben si pesasse il mio cruccio e sulla stessa bilancia si ponesse la mia sventura...
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
certo sarebbe più pesante della sabbia del mare! Per questo temerarie sono state le mie parole,
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
perché le saette dell'Onnipotente mi stanno infitte, sì che il mio spirito ne beve il veleno e terrori immani mi si schierano contro!
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Raglia forse il somaro con l'erba davanti o muggisce il bue sopra il suo foraggio?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Si mangia forse un cibo insipido, senza sale? O che gusto c'è nell'acqua di malva?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Ciò che io ricusavo di toccare questo è il ributtante mio cibo!
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh, mi accadesse quello che invoco, e Dio mi concedesse quello che spero!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Volesse Dio schiacciarmi, stendere la mano e sopprimermi!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Ciò sarebbe per me un qualche conforto e gioirei, pur nell'angoscia senza pietà, per non aver rinnegato i decreti del Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Qual la mia forza, perché io possa durare, o qual la mia fine, perché prolunghi la vita?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
La mia forza è forza di macigni? La mia carne è forse di bronzo?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Non v'è proprio aiuto per me? Ogni soccorso mi è precluso?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
A chi è sfinito è dovuta pietà dagli amici, anche se ha abbandonato il timore di Dio.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
I miei fratelli mi hanno deluso come un torrente, sono dileguati come i torrenti delle valli,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
i quali sono torbidi per lo sgelo, si gonfiano allo sciogliersi della neve,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
ma al tempo della siccità svaniscono e all'arsura scompaiono dai loro letti.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Deviano dalle loro piste le carovane, avanzano nel deserto e vi si perdono;
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
le carovane di Tema guardano là, i viandanti di Saba sperano in essi:
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
ma rimangono delusi d'avere sperato, giunti fin là, ne restano confusi.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Così ora voi siete per me: vedete che faccio orrore e vi prende paura.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Vi ho detto forse: «Datemi qualcosa» o «dei vostri beni fatemi un regalo»
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
o «liberatemi dalle mani di un nemico» o «dalle mani dei violenti riscattatemi»?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Istruitemi e allora io tacerò, fatemi conoscere in che cosa ho sbagliato.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Che hanno di offensivo le giuste parole? Ma che cosa dimostra la prova che viene da voi?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Forse voi pensate a confutare parole, e come sparsi al vento stimate i detti di un disperato!
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Anche sull'orfano gettereste la sorte e a un vostro amico scavereste la fossa.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Ma ora degnatevi di volgervi verso di me: davanti a voi non mentirò.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Su, ricredetevi: non siate ingiusti! Ricredetevi; la mia giustizia è ancora qui!
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
C'è forse iniquità sulla mia lingua o il mio palato non distingue più le sventure?

< Jób 6 >