Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Epi Job te reponn:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
“O ke doulè m ta kab peze pou mete nan balans lan, ansanm ak gwo dega ki vin sou mwen yo!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Paske li ta pi lou pase sab lanmè yo. Akoz sa a, pawòl mwen yo te tèlman san règ.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Paske flèch Toupwisan an fin antre anndan m; lespri m ap bwè pwazon. Gwo laperèz Bondye a vin alinye kont mwen.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Èske bourik mawon ranni sou zèb li, oswa bèf rele sou manje li?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Èske bagay san gou kapab manje san sèl, oswa èske pati blan nan zye poul a gen gou?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Nanm mwen p ap touche yo. Yo tankou manje abominab pou mwen.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
“O ke sa m mande ta kab rive, e ke Bondye ta ban m sa m anvi wè a!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Ke Bondye ta dakò pou kraze m nèt, ke Li ta lache men l pou retire mwen nèt!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Kite sa toujou kòm konsolasyon mwen; wi, kite mwen rejwi nan doulè k ap kraze mwen, pou m pa t renye pawòl a Sila Ki Sen an.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Ki jan fòs mwen ye, pou m ta tan? Epi kilès lafen mwen, ke m ta dwe sipòte?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Èske fòs mwen tankou wòch, o èske chè m kon bwonz?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Èske se pa ke nanpwen sekou anndan m, ke tout sajès fin chase lwen mwen?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
“Paske pou nonm ki pèdi tout espwa a, li ta dwe twouve konpasyon nan zanmi li; menm a li menm ki kon pèdi lakrent Wo Pwisan an.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Frè m yo te aji ak desepsyon kon yon ravin, kon flèv ravin ki vin sèch;
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
ki vin sal tankou glas k ap fonn kote lanèj kon kache.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Nan sezon sèch, yo pa la; lè li cho, yo disparèt sou plas yo.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Chemen a kous pa yo tòde tout kote; yo monte rive vin anyen; yo vin disparèt.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Karavàn Théma yo te vin veye; vwayajè Séba yo te gen espwa yo.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Yo te desi paske yo te mete konfyans; yo te vini la, e te etone.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Anverite, koulye a se konsa ou ye; ou wè laperèz e ou vin pè.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Èske mwen te di ou: ‘Ban m yon bagay’? Oswa m te fè yon demann anba tab pou retire nan richès ou?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Oswa ‘delivre m nan men advèsè a’? Oswa ‘rachte mwen nan men opresè sila yo’?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
“Enstwi mwen e mwen va pe la! Montre mwen kote mwen gen tò.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Kèl doulè pawòl onèt sa yo genyen! Men kisa diskou ou a pwouve?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Èske ou gen entansyon repwoche pawòl mwen yo, lè ou konnen se van ki mèt pawòl yo lè moun dekouraje nèt?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Konsa, ou ta menm tire osò pou òfelen yo e fè twòk pou zanmi ou.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Alò, souple, gade mwen e wè si se manti m ap fè nan figi ou.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Rete la, koulye a e pa kite enjistis fèt. Retounen kote m! Jiska prezan, ladwati mwen rete ladan an.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Èske gen enjistis sou lang mwen? Èske bouch mwen pa kapab distenge gou gwo malè?”
